Vážený pane předsedo Ústavního soudu,
vážená paní předsedkyně Ústavního soudu Slovenské republiky,
vážení soudci Ústavního soudu,
dámy a pánové,

jsem potěšen, že dnes mohu být zde, na půdě Ústavního soudu České republiky při této slavnostní příležitosti, tedy při stém výročí vzniku samostatného Československa, které již za pár dnů vyvrcholí. Oslavy tohoto výročí a dalších tzv. „osmičkových výročí“ jsou v plném proudu po celé republice již od začátku roku a já jsem opravdu rád, že je jim věnováno tolik pozornosti, a to i ze strany médií.

Tato příležitost vybízí pohovořit o historii českého soudnictví, já však v tomto ohledu nejsem zrovna povolaným člověkem, na to jsou mezi Vámi odborníci. Dovolím si zde však udělat malý výlet do historie naší republiky.

Bylo to právě 28. října 1918, kdy v nejistých časech na sklonku do té doby největšího válečného konfliktu v historii vznikla pověstná první republika, která byla své doby opravu pokroková.

Jistě nebyla dokonalá, ale byla začátkem toho možná nejcennějšího, co jako společnost máme - demokracie, formy vlády a práva, tradice, která věřím že přežije nás všechny a kterou v dnešní době vnímáme jako samozřejmost. Je však potřeba mít neustále na paměti, že tomu tak nebylo vždy, že se jedná o odkaz, který si vyžádal nespočet odvahy, utrpení, životů.