Opravdovou společenskou změnu nechtěli ani jedni. A je jen dobře, že po devětaosmdesátém jsme na osmašedesátý nenavázali. Tohle osmašedesátníci všech barev a odstínů Klausovi nikdy neodpustí.

Nikoli osmašedesátý, nýbrž osmačtyřicátý je naší fatální křižovatkou.

Kdyby po osmačtyřicátém komunisté sloučení se sociálními demokraty neukradli všechno všem, nemuseli jsme po devětaosmdesátém nic privatizovat. A jen těžko by někdo něco mohl rozkrást.

Přímo definiční pak je, že mezi „vítězi“ posametové privatizace jsou namnoze bolševické rodinné klany, které svoji předlistopadovou politickou moc pouze vyměnily za polistopadovou moc ekonomickou.

A teď si na čele s vykutáleným oligarchou opět berou zpátky i tu politickou. A hlupáci opět jásají. Bude líp!