Historie se nikdy neopakuje stejně, ale spíše v poťouchlé, lehce pozměněné dějinné spirále. Lidé jsou totiž nepoučitelní. Prosím, nechytejte mě za slovo, v roce 2025 je samozřejmě spousta věcí jinak, ale nebezpečné trendy současnosti se od těch z roku 1948 zas tak moc neliší. Jsou sice jiné, ale jedno mají společné. Opět jsou pokrokářské, opět rdousí svobodu a svobodu slova na prvním místě, opět zabíjejí demokracii.

Vždy to připomíná pozvolné vaření žáby. Ani únorový převrat roku 1948 nepřišel ze dne na den. Předcházelo mu poválečné salámové ukrajování demokracie a zároveň měl své pokračování, neboť opravdová zkáza se stupňovala až v dalších letech. Dnes už víme, co přinesla. Stovky mrtvých, tisíce vězněných, miliony okradených.

Tak jako se v minulosti demokracie přeměnila na lidovou demokracii, i v současnosti sledujeme obdobný proces. Demokracie zdegenerovala v liberální demokracii. V obou případech je to stejné jako s kazajkou a svěrací kazajkou, což opravdu není totéž. A tak současná liberální demokracie už není ani liberální, ani demokracie. Původní význam obou těch slov vyvanul. Mnoha lidem se to ale líbí a naivně si nalhávají, že je to pokrok. Vždyť oni přece mají dobré úmysly. Chtějí, aby se lidem žilo lépe. Jenže to říkal i Lenin, Stalin či Hitler, ba dokonce také Pol Pot. Výsledky jejich snažení známe. Cesta do pekel vždy bývá dlážděna dobrými úmysly.