Říká se, že extrémy se nakonec potkávají. Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Nic se nepotkává méně než extrémy. Extrémní zima a extrémní horko, extrémní chudoba a extrémní bohatství, mínus nekonečno a plus nekonečno, extrémní levice a extrémní pravice. Pokud se vám potkávají, zkontrolujte si definice. Potkávají se hodnoty kolem středu, extrémy jsou qua definitione od sebe nejdále, jak to jen jde. Až opět zazní, že se extrémy potkávají, zastavte autora a diskutujte, jak se potkala matka Tereza s Hitlerem.

Extrémy nejsou nutně a nevyhnutelně něco zlého, něco, čemu je potřeba se bránit a co je třeba odstranit, dokonce za jakoukoliv cenu. Představme si extrémního zastánce a extrémního odpůrce otrokářství (upusťme od složitosti definice otroctví a mějme představu černého otroka předminulého století). Kdo soudný by argumentoval, že oba v konečném důsledku chtějí tu samou věc? Nejen že se tyto extrémy nepotkávají, ale není zjevně ani pravdou, že jsou oba extrémy nutně špatné a je třeba najít nějakou zlatou střední cestu.

Možná já a všichni mí přátelé potřebujeme pomoc policejního psychologa, vládního specialisty na otázku extremismu. Zapřáhněte černocha a práskněte bičem, všichni vyjdeme do ulic. Zkuste tvrdit, že bič je moc, ale je třeba najít nějakou zdravou střední cestu, a v ulicích všichni zůstanou.

Zkuste hledat zlatou střední cestu v otázce vraždění. Vraždit je špatné, ale být extrémně proti vraždám je stejně špatné, jako je extrémně zastávat? Nebo budeme hledat zlatou střední cestu? A krádeže? Mělo by být zjevné, že může existovat otázka, kde je extrémní postoj morální, obhajitelný, správný.