Když si vyberete a koupíte špatný chleba, ponožky, dovolenou, nejste spokojeni s řemeslníkem, sedíte kvůli tomu dny a týdny u televize u diskusních pořadů nebo píšete a komentujete posty na Facebooku a stěžujete si? Možná si zanadáváte známým, příště si vyberete jinde a tím to končí. A končí to, protože máte možnost výběru a srovnání. Je na Vás, co si vybíráte, i způsob, jakým to řešíte, a pokud nejste spokojeni, máte východisko. Dobrovolnost výběru vytváří tlak na ty, u kterých své peníze utrácíte, aby poskytovali služby a zboží, které skutečně chcete a jste schopni zaplatit. A už vůbec nemají možnost Vás přinutit, abyste u nich zůstali a nešli ke konkurenci.

Pak je tu oblast, kde to tak snadné není, pokud se nechcete odstěhovat do ciziny. Jak se ale vypořádat se špatnými službami úřadů, vydřidušskými praktikami státu a na něj navázaných organizací, jednostranností České televize, nespravedlivým postupem či arogancí úředníků a nakonec s cenou, kterou za to všechno platíme? S tím, že nás politici každodenně zásobují informacemi, jak si za tyto nekvalitní služby budeme muset připlatit díky krizi, zadlužení, potřebě dalších úředníků a nejrůznějších opatření a proto nám zvýší už tak vysoké daně? Snažíme se s tím vyrovnat tak, že sedíme a diskutujeme na Facebooku či Twitteru, v hospodě, sledujeme debaty v televizi, čteme dokola stejné zprávy v médiích. Bez smysluplného výsledku.

Mnohé z nás napadne slovo volby. Ano, u voleb máme určitou možnost změny. Ale je tou změnou myšlen okamžik, kdy si vybíráme politiky jako zboží podle obrázků na letáku jakéhosi supermarketu, které když si přineseme domů, může být proti všem očekáváním? Podle hesel, jež nám politici říkají protože myslí, že je chceme slyšet, podle tváří a toho, zda je známe z televize? Jak byste se cítili, kdybyste museli po výběru špatného pekařství další čtyři roky kupovat chleba, který doma nikdo nejí a letí do koše jen proto, že si můžete jiné pekařství vybrat až po dalších volbách?