Na své 26. a zároveň poslední schůzi v 9. funkčním období, která se konala od 22. října, se Senát mimo jiné zabýval také změnou zákona o veřejném zdravotním pojištění. Záměrem této novely bylo zrušení tzv. regulačních poplatků (s výjimkou poplatku za využití pohotovostní služby). Proti tomu jsem nic nenamítala, protože regulační poplatky jsem vždy považovala za nejméně vhodnou a z více různých důvodů velmi problematickou formu spoluúčasti pacientů na hrazení nákladů za léčbu.

V souvislosti s projednáváním této novely jsem ale cítila povinnost upozornit na jeden velmi závažný nedostatek našeho systému zdravotního pojištění, který souvisí s pobytovým režimem některých cizinců. Mám na mysli situaci vážně nemocných dětí z rodin cizinců z tzv. třetích zemí, tj. zemí mimo EU.

Přibližně před třemi týdny přinesly sdělovací prostředky zprávu o úmrtí čtrnáctileté dcery australských vědců, kteří jsou zaměstnáni v jednom z ústavů Akademie věd. Protože dotyčná dívka neměla trvalý pobyt na území ČR, nemohla být účastna veřejného zdravotního pojištění. Rodiče za ni museli platit pojištění komerční. Jeho limit ale nebyl tak vysoký, aby z něj bylo možné uhradit náklady na léčbu jejího závažného a nakonec bohužel i smrtelného onemocnění. Rodiče přišli o svou dceru a navíc jim zůstal milionový dluh. To je nepřijatelné jak z lidského hlediska, tak z hlediska opakovaně deklarovaného záměru přivést do ČR co nejvíce odborníků ze zahraničí.