Zásoby lithia v Krušných horách představují možná až sedm či osm procent v současnosti těžitelných světových zásob. To je významné postavení, velmi významné. Dále platí, že v posledních letech a nyní vlastně již desetiletích poptávka po lithiu stále roste a s ním i cena. Tento růst je významný, někteří experti ho nazývají exponenciálním, já bych byl opatrnější, nicméně růst je to prudký a zatím soustavný. Je zde předpoklad, že budeme potřebovat stále větší prostor pro ukládání elektrické energie a baterie jsou jediný systém ukládání, který je dostatečně pružný a lze ho „převážet“. Velmi pravděpodobně budeme tedy baterie v příštích letech a desetiletích vyrábět daleko masověji a v daleko větším množství. Technologie založené na lithiu jsou nyní to nejlepší, co máme.

Lithium má i další využití, stalo se podstatným kovem pro moderní slévárenství, pro sofistikované strojírenství, moderní keramický průmysl, objevují se možnosti v jaderné energetice. Nadšenci hovoří o „ropě budoucnosti“, ale já bych takové radostné příměry nepoužíval – jaksi z principu, protože každé podobné srovnávání vytváří poněkud falešné představy.

Na druhé straně. Nebylo by tedy opravdu lepší si naše zásoby lithia „schovat“ pro děti a vnuky a „vytáhnout“ je, až bude suroviny nedostatek? Třeba bychom tím zajistili potomkům úžasnou budoucnost. Dokonce si to do programu dala jistá okrajová národovecká politická strana, ale už vznikly i petice a je jenom otázkou času, kdy k tomu vystoupí nějaký aktivistický zpěvák.

Zní to neuvěřitelně lákavě a není divu, že na podobné představy dost často mnoho lidí „slyší“. Ve skutečnosti je to ale možná sympaticky vypadající, nicméně neuvěřitelný omyl.