A nyní k politickému tématu. V tomto roce nás čekají parlamentní volby. Volby důležité nejen tím, že budeme rozhodovat o nové vládě a složení Poslanecké sněmovny, ale také tím, že určíme další směřování naší země. Zda i nadále budeme v pozici poddaného, který poslouchá slepě svého pána, nebo se pokusíme zbavit bruselských okovů a vydat se cestou znovunabytí suverenity.

Nemohu se ubránit dojmu, že důležitost tohoto rozhodnutí mnohým našim spoluobčanům dosud uniká. Lhostejnost, apatie či zaslepenost, to je doslova živná půda pro vládní a parlamentní politiky. Ti jsou si velmi dobře vědomi toho, že slibem nezarmoutíš. A tak budeme i letos svědky nejrůznějších slibů, kterými se budou snažit trumfnout konkurenci jen proto, aby se udrželi u koryt.

Již dlouhou dobu tvrdím, že většina parlamentních stran, zejména těch, které se podílely na vládnutí v polistopadovém období, jsou zodpovědné za současný stav a tudíž nevolitelné. Jsou schopny zaprodat nás, plnit přání kohokoliv, jen ne svých voličů.