Nikdy jsem si nemyslel, že se znovu dožiji doby, kdy se znovu octneme na prahu studené války. Nikdy jsem si nemyslel, že se na náš kontinent budou denně dobývat tisíce běženců, kteří vyrostli ve zcela jiném kulturním a náboženském prostředí a že to může rozkolísat naše prostředí a země, kde jsme se narodili a kde žijeme. Je chvályhodné, že Parlamentní listy dávají demokraticky velký prostor celé škále názorů a jejich autorů na tuto problematiku.

Většinou se jedná o kvalifikované a znalé analytiky, politology a politiky. Já sám dostávám od občanů velké množství podnětů a názorů, denně minimálně deset. Často si při jejich čtení vzpomenu na úsloví – „hlas lidu, hlas boží“. Dnes jsem jeden takový dostal. Je natolik učebnicový a ve vynikající zkratce shrnující, že jsem se rozhodl jej se svolením autorky zveřejnit. Posuďte vážení čtenáři sami: