Člověk by očekával, že za tohoto stavu se musí evropští lídři probudit. To, co však předvedli tento týden na bruselském mimořádném summitu šéfů vlád nemá obdoby a ukazuje se, že koncept integrované Evropské unie je nefunkční a chybný. Za tohoto stavu přišel čas zahájit veřejnou diskusi o opravě kurzu směřování České republiky z potápějícího se Titaniku EU, kde na horní palubě Hollande s Merkelovou tančí, zatímco pod čarou ponoru je z trupu jeden cedník a je otázka času, kdy i na palubě zhasnou světla. A s tím se vynořuje stále naléhavější otázka a co my? Budeme stále v klidu poslouchat zmatenou Merkelovou a jejího francouzského přitakávače Hollanda? Budeme se dál shovívavě koukat na stále se usmívajícího muže Bohuslava Sobotku, který si očividně užívá svého premiérování a do žádné bitvy za nás nepůjde?

Čas oponou trhnul, jak praví klasik a na jevišti dějin jsou zcela jiné kulisy než ty, které nám mnoho let vtloukali do hlavy. Já tam vidím nemohoucí a akce neschopnou EU a naši vládu v čele s premiérem, která není schopna hájit zájmy svých občanů, alespoň jejich většiny. Respektive předstírá, že hájí, ale ve skutečnosti hájí sebe samu ve jménu toho, aby se udržela u moci a mohla dál nerušeně požívat exkluzivních společenských a materiálních výhod. Činí tak, přeloženo do politického termínu páně premiéra, když zdůvodňoval, proč nebude proti kvótám uprchlíků dál bojovat – „aby se nevyautovali“. K tomu je třeba se neprotivit Bruselu na straně jedné a příliš si nezadat s těmi, kdo skutečně hájí svou zemi na straně druhé. Proto klidně zradí a  nechají ve štychu Roberta Fica či Viktora Orbána.