Článek byl převzat z Profilu Ing. Radovan Vích - Vích (SPD) Armáda potřebuje jasný kariérní řád.

Podle dostupných údajů se armádě již podařilo splnit přibližně dvě třetiny plánovaného náboru pro letošní rok, což je bezpochyby pozitivní informace. Je ale nutné ji vnímat v mnohem širším kontextu.

Armáda není statická instituce. Vedle příchodů probíhají i odchody, a to často ve značném rozsahu. Klíčové proto bude sledovat, kolik vojáků v průběhu letošního roku požádá o propuštění ze služebního poměru po splnění svého závazku ale i mimo něj. Teprve tento údaj ukáže, zda se reálné početní stavy skutečně zvyšují, nebo pouze stagnují. Jinými slovy – nestačí sledovat, kolik lidí přichází, ale také kolik jich odchází a hlavně proč.

Zásadním problémem není pouze samotná naplněnost armády nebo tok příchodů a odchodů. V současné době se armáda potýká s nedoplněností na tabulkové počty, která se počítá v tisících. To znamená, že i kdyby se podařilo stabilizovat nábor, systém jako celek zůstává personálně poddimenzovaný vůči svým vlastním plánům a úkolům. Navíc je nutné tento problém zasadit do širšího demografického a společenského kontextu. Česká republika dlouhodobě čelí nepříznivému demografickému vývoji – rodí se méně lidí, než kolik jich umírá. Potenciální základna pro nábor se tak postupně zmenšuje. Tento fakt sám o sobě představuje zásadní výzvu pro budoucnost armády.

Situaci dále komplikuje skutečnost, že ozbrojené síly a bezpečnostní sbory „loví ve stejném rybníku“. Armáda, policie, hasiči či vězeňská služba soutěží o stejné lidi – často o ty nejmotivovanější a fyzicky i psychicky nejzpůsobilejší. To ale není zdaleka všechno, je potřeba k nim připočítat Vojenské zpravodajství, Vojenskou policii, Hradní stráž. Tento tlak na takzvaný personální rybník znamená, že bez koordinace a promyšlené pro populační státní personální politiky bude stále obtížnější potřebné stavy doplňovat.