V Evropě už dlouho nebyly potlačovány demonstrace silou tak jako nyní ve Francii. V Čechách naposledy v případě CzechTeku a pro premiéra Paroubka to tehdy dopadlo politicky špatně. Je však zajímavé, že zatímco proti běloruskému "diktátorovi" Lukašenkovi byly mimo jiné za zásahy proti demonstrantům zavedeny ekonomické sankce, při tvrdých zásazích proti účastníkům referenda o nezávislosti Katalánska prakticky žádný stát Evropské unie neprotestoval, představitelé Evropské unie to dokonce označili za vnitřní záležitost Španělska. A to přitom byli ze schodů shazováni staří lidé nebo ženy jen za to, že si dovolili vstoupit do budovy, kde byly volební urny pro hlasování v referendu. Je to dostatečně zdokumentováno. Ani lidskoprávní organizace, jindy tak činorodé, nevydaly skoro hlásku.

Podobné je to ale nyní se situací ve Francii. Používání vodních děl, slzného plynu, obrněné transportéry, donucovací prostředky, zabavování ochranných masek a podobných ochranných prostředků účastníkům demonstrací Žlutých vest prochází naprosto klidně u lidskoprávních organizací. Státy Evropské unie to také příliš nevzrušuje. Jen francouzskému prezidentovi Macronovi se aktuální složitá situace náhle hodí pro obhájení schodku rozpočtu, který porušuje jedno z Maastrichtských kritérií (země eurozóny mají mít schodek rozpočtu menší než 3% ročního HDP). A zároveň je připomenuto, že Francie se opravdu snažila dodržet Maastrichtská kritéria a už se jí to loni povedlo (tedy jednou za posledních 10 let), ale letos tedy zase nic, to kvůli Žlutým vestám. Tak schválně, jestli bude vůči Francii postupováno stejně jako vůči Itálii  - naposledy minulý týden. Itálii, která navrhla nižší schodek HDP než Francie, ale Evropské komisi se to hrubě nelíbilo a donutila Itálii ke změně rozpočtu.