Jednotlivé státy EU mají svou vlastní judikaturu a azylovou politiku si vysvětlují po svém. Podle toho také konají. Společná dohoda je v podstatě nemožná. Pokud k tomu přidáme právní marasmus v našem státě, kde vymahatelnost třeba občanského práva je běh na dlouhou trať, je to v podstatě neřešitelný problém. Názorný příklad rozdílností přístupu je v uplatňování azylové politiky třeba v Německu (přijmeme všechny) a třeba v Maďarsku (postavíme plot). Pokud by mělo docházet k důslednému uplatňování tzv. "Dublinských dohod" v rámci migrace by potom musel být realizován způsob azylových řízení v záchytných a detenčních zařízeních v prvním státě EU, do kterého tzv. azylant vstoupí. Řecko a Itálie však tyto dohody neplní a situaci dlouhodobě nezvládají. Azylanty, kteří by měli být nazýváni správně ilegální imigranti, zadržuje paradoxně nečlenský stát EU - Turecko. Tam jich je k dnešnímu dni asi 3 miliony. Turecko, řízené kontroverzním prezidentem Erdoganem, vyhrožuje, že pokud mu nebude ze strany EU do konce října zrušena vízová povinnost do států EU, potom přestane migranty dále na svém území zadržovat. Přičemž Turecku bylo za účelem kompenzace nákladů spojených se zadržováním ilegálních imigrantů na svém území vyčleněna od EU částka 6 mld Euro (162 mld Kč !!) a to i z daní našich občanů. Balkánská migrační trasa je uzavřena na základě přístupu tzv. " nových členských států EU" (Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko) a migranti jsou nuceni dále postupovat přes Srbsko anebo Makedonii, kteří členskými státy EU nejsou a doufejme, že dlouho nebudou.

V Evropě je podle zprávy UNHCR k dnešnímu dni 4,4 milionu migrantů, z toho 1,3 milionu přicestovalo v roce 2016. Jinými slovy v roce 2016 přišlo do Evropy 3,1 milionu ilegálních imigrantů, z toho 57% bylo Syřanů, kteří přicestovali do Turecka (minimálně 1/3 z nich prokazatelně nejsou Syřané) a 1,2 milionu přicestovala přes Středozemní moře zejména do Řecka, ale také do Itálie a Španělska. Většina z nich je dnes v Německu, Švédsku a Rakousku, zejména díky štědré finanční podpoře migrantům včetně možnosti slučování jejich rodin za tímto způsobem. Jsou mezi nimi i Afghánci a Iráčané. Asi 90 000 ilegálních imigrantů požádalo o azyl v ostatních státech EU.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že proud ilegální imigrace do Evropy se nezastavil, ale pokračuje. EU hrozí kvůli nezvládnutí ilegální imigrace kolaps. Sobotkova a Babišova vláda vyčlenila na integraci až 6 000 ilegálních imigrantů na našem území v následujících letech finanční částku převyšující půl miliardy Kč (!!) pro tzv. "integrátora" neboli různé "neziskovky", co jsou již dávno "ziskovky". Někdo může namítat, že nejsme migrační cílovou zemí, ale pouze tranzitní. Pokud k tomu však přidáme skutečnost, že Německo, Francie, Švédsko a Rakousko situaci v souvislosti s ilegální imigrací na svém území nezvládají a přidáme k tomu probíhající ofenzivu na Irácký Mosul, která vyžene z domovů další až 1 milion lidí, a dále možnou eskalaci konfliktu na Ukrajině, potom je jasné, že se následkům nevyhneme. Dříve anebo později.

A v tomto okamžiku bych rozdělil evropské elitáře a naše politiky na zaslepené a prozíravé. Zaslepení politici jako pan Gazdík (STAN) a Jurečka (KDU-ČSL) nazývají dnes prozíravé politiky extrémisty. Odpovědnost a důsledky zaslepenosti těchto pánů včetně současné politiky EU a Sobotkovy a Babišovy vlády  v otázce ilegální imigrace poneseme však my všichni a zejména potom naše děti.

A tomu bychom měli zabránit, třeba celostátním referendem o vystoupení z EU.