Když Václav Havel odcházel ze svého úřadu, měli jsme v nakladatelství vzácnou příležitost vydat první velkou fotografickou publikaci, která o něm vyšla. A také jsem měla možnost na chvíli se s ním setkat. Ten okamžik mi zůstane v paměti do konce života a symbolizuje to, jak o Vaclávu Havlovi přemýšlím. Jako o neobyčejném odvážném člověku s obyčejnými lidskými slabostmi. Jako o za mého života jediném prezidentovi, za kterého jsem se nemusela stydět. Když jsem čekala v předpokoji na přijetí, do ohromných hradních dveří najednou vstoupil malý velký muž. To byl ten okamžik, který mám stále před očima. Už je to deset let. A pořád, a pro mě stále víc tu chybí.