Jana vyrostla na severu Čech, v chudých poměrech a, malými skoky šla za svým cílem.  Časem nasedla do pravicové káry moci a dojela s ní až na vrchol české politiky. Stála po boku našich politických velikánů, těch Kalousků, Vondrů, Nečasů, Schwarzenberků, ….. Nám občanům byla dávána za vzor svou pracovitosti i proto, všem těm závistivcům, co záviděli její odměny, patřila premiérova památná slova:  „ …ona dře ve dne v noci, jako ten kůň !“

Jana šla za svým cílem, skromně a z pozadí vládla v této zemi, postrkovala premiéra i poslance, úkolovala rozvědku, na otevřené dveře její kanceláře čekali v řadě političtí matadoři. V Pařížské ulici v Praze se říkalo, že ta provinční Praha je pro ni už malá. A ten zlatý Brusel, přitom není zase tak daleko. Byla by to jistě velká výzva pro Janu a naopak pocta pro tu naši malou zem, uprostřed Evropy, kdyby v tom  Bruselu úřadovala.  Pravda, nyní je tomu velkému snu konec, …..nějak se to zamotalo, nějak se to zvrtlo.

Přesto se naše Jana může řadit k velikánům českých dějin a zaslouží naši úctu.  Otevřela oči nám obyčejným lidem. Jana nám ukázala, co  všechno je možné v české politice. Vidíme, že ta žumpa byla ještě větší, než se zdálo. A také zasmrděla víc, něž bylo zde zvykem. Něco jsme tušili, přesto nás to opět překvapilo. Zcela zkoprnělí jsme se dívali na televizní obrazovky a ptali jsme se sami sebe, kdo vlastně řídí tento stát ? Kdo byl ve skutečnosti premiérem a kdo jen amatérským hercem, tedy pouhou loutkou, kterou někdo vodí ?