Řepka se v české legislativě těší výsadnímu postavení. Zatímco nafta s příměsí rostlinného oleje (jiného než řepkového), kde tato příměs může tvořit maximálně 7 % objemu, je zatížena stejnou spotřební daní jako obyčejná nafta, tak nafta s příměsí alespoň 30 % řepkového oleje je zatížena speciální nižší spotřební daní. To z řepky dělá nejžádanější zdroj rostlinného oleje a z pohledu zemědělců jasnou volbu, pokud jde o jistotu výdělku.

Jistota „prodělku“

Řepka je přitom malá rostlina s mělkými kořeny, takže je náchylná na problémy způsobené nízkým množstvím srážek. Její náročnost na živiny a neschopnost bránit vymývání minerálů z půdy vůbec nepomáhá již tak dost zubožené jihomoravské půdě. Výsev řepky probíhá každoročně v srpnu a na osivo jsou použita chemická mořidla, která jej mají učinit méně atraktivním pro škůdce. Když se pak podaří, že řepka na poli vzejde, čeká pěstitele z jara nutnost řepku ošetřit insekticidy a fungicidy, aby o celou úrodu nepřišli.

Kromě toho, že je řepka choulostivou rizikovou plodinou, která devastuje krajinu, tak se stále více ukazují její přímé negativní vlivy na zdraví zvířat a lidí. Každý rok se objevují nové zprávy o tom, kolik srnců z jara uhynulo na následky otravy glukosinoláty obsaženými v řepce, kterou po zimě najdou na polích jako jedinou zelenou potravu. Každý rok také přibývá lidí s alergickými reakcemi na řepkový pyl. To všechno jsou negativní externality, které by měly být do cen řepkového oleje promítnuty, ale nejsou.