A tak v USA boduje Donald Trump, který je snad nejostřejším kritikem americké zahraniční politiky od roku 1990, v Evropě se dostávají ke slovu radikálně revoluční strany typu Syrizy či Podemos či národovci typu Národní fronty Marine le Pen a v Iránu i jejich zvláštní volby vedly k výraznému posílení reformistů oproti fanatickým šíitským ultrakonzervatistům.

Podobný vývoj zažíváme i my. Je tu na jedné straně blok ČSSD, TOP 09, ODS, KDU-ČSL, který je pupeční šňůrou spjat s politickým a mocenským uspořádáním vzniklým po roce 1990, a pak je tu politické hnutí zcela jiného typu, kritické k minulosti, zbavené všeho přežilého balastu, otevřeně kritické tu k EU, tu k NATO, a tím je ANO 2011.

Člověk se může mýlit a já se zmýlil

Ještě nedávno jsem očekával, že vývoj v této zemi bude poklidně směřovat za rovnovážného růstu a jedné z nejmenších nezaměstnaností v Evropě k volbám v roce 2017, kde si prostě jen ANO 2011 a ČSSD vymění vedoucí úlohu ve vládě, Babiš bude předsedou a Sobotka buď 1. místopředsedou a nebo vezme skvěle placený, ovšem jinak politicky bezvýznamný post předsedy Poslanecké sněmovny...

Současné ostré plochy, kdy se ČSSD hodlá připojit k návrhům TOP 09 a omezit aktivity Andreje Babiše coby podnikatele, stejně jako spory o řešení mýta znamenají jedno: ČSSD vyrazila na zteč a hodlá Babiše ponížit a oslabit, nikoliv ovšem jako podnikatele – to je podružné, ale jako hlavního politického protivníka.

A nad tím by se měl Andrej Babiš zamyslet

Síly mezi oběma rozhodujícími soupeři (nepřáteli?) jsou totiž vyrovnané. Ano Andreje Babiše sice trvale předstihuje ČSSD v preferencích, tu více, tu méně, ovšem na druhé straně Bohuslav Sobotka je v podstatě faktickým lídrem onoho uskupení starých politických stran odvozujících svou existenci od návaznosti na listopad 1989. Navíc je možná nejdokonalejším machiavelistou a spojovatelem nespojitelného na české politické scéně.