Dovolte mi, abych se jako zpravodaj vyjádřil k tomuto novému vládnímu návrhu o zřízení univerzitních nemocnic.

Předně bych chtěl říci, že vzhledem k tomu, že mám více jak dvacetileté zkušenosti z učení na vysoké škole, tak jsem si vědom toho, že vztahy mezi fakultní nemocnicí v současné době a univerzitou, nebo lépe řečeno lékařskou fakultou, jsou takovým zvláštním artefaktem, řekl bych reliktem minulosti, který kdysi vznikl, a že by se opravdu ten vztah měl narovnat.

Tyto snahy nejsou u nás ojedinělé, jsou i v zahraničí. Byly v zahraničí, např. Německo se s tím vypořádalo celkem dobře, i když musí univerzitní nemocnice dostatečně dotovat. Na druhé straně některé země to těžko řeší, např. Rakousko, kdy se stává až absurdní situace, že původně univerzitní nemocnice se chce odloučit od univerzity a je potom samostatná, protože univerzita jí do toho třeba moc mluví, nebo prostě jenom proto, že se vzájemně nedohodnou.

Jak vidíte, není to jednoduchá záležitost. Ani ve světě nebyla dostatečně vyřešena. U nás se řeší jenom podle mých zkušeností více jak dvacet let, víceméně občas s nějakým výsledkem, občas bez výsledku. Víme dobře, že tento návrh zde byl i při minulém volebním období a že nakonec nebyl ani projednáván.

Musíme si uvědomit, že stávající fakultní nemocnice poskytují vysoce specializovanou zdravotní péči a uskutečňují výzkumnou a vývojovou činnost. Na společných pracovištích fakultní nemocnice a lékařské fakulty se na základě požadavků vysoké školy uskutečňuje klinická a praktická výuka v akreditovaných studijních programech všeobecného lékařství, zubního lékařství, farmacie, ve vzdělávacích programech nelékařských zdravotnických oborů a související výzkumná a vývojová činnost.