Za dva roky od založení nezávislé Československé republiky uplyne slavných sto let. Abych řekl pravdu, neumím si představit, jak důstojné oslavy nás čekají. Jak se totiž k tomuto výročí blížíme, současně se mílovými kroky vzdalujeme od podstaty toho, proč bychom tento den měli pokládat za důležitý. Pokud jsme snad někdy na naši samostatnost cítili určitou hrdost, stále více ji dnes nahrazuje hořký cynismus poskytující pohodlný únik od odpovědnosti.

Pokud by nám bylo připomínáno, co 28. říjen opravdu znamená, zároveň bychom si nevyhnutelně uvědomovali, do jaké míry jsme dnes občané suverénního, nezávislého státu.

Místo toho slavíme prostě jeden státní svátek z mnoha. Svátek státu; oslavencem je stát, nikoliv my, občané. Nejsme-li konformní se současným statem quo, nesouhlasíme-li se stále rostoucí mocí státu, s jeho bezohlednou mocichtivostí, nemáme mnoho důvodů k oslavě. A současní představitelé tohoto směřování našeho státu jako by to věděli, a dali nám, občanům, k tomuto dni vskutku osobitý dárek: letošní státní svátek vzniku samostatného československého státu je oslaven demonstrací státní moci nad námi občany, další regulací našich životů, zákazem prodeje a nákupů ve velkých obchodech.