Celý problém začal v roce 1992, kdy vláda zřídila takzvanou sociální radu, což je úřad, který ale má pravomoc odebrat děti bez jakéhokoliv soudního slyšení. Žádná hlasitější kritika Barnevernetu se donedávna v Norsku neobjevila.  Navzdory řadě případů bezdůvodného odebírání dětí Norové této instituci spíše věří.

Nepomohla ani kauza z roku 2007. Tehdy bylo Norsko usvědčeno v případě, který je jako vejce vejci podobný tomu českému, u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Jediný rozdíl je takový, že se v roli hlavního poškozeného octl namísto matky otec.

Norsko prohrálo již jeden soud

Norský soud tehdy zakázal původem chilskému muži jménem Sanchez Cardenas vídat své děti, které byly odebrány do pěstounských rodin. Otec byl totiž podezřelý ze sexuálního zneužívání. A přestože proti němu nebyly žádné důkazy a policie obvinění odložila, Barnevernet a soud stále opakovaly, že otec čelil podezření a proto bylo odebrání zcela v pořádku!

A právě proto shledal Evropský soud pro lidská práva v roce 2007 Norsko vinným. Případ odebrání dětí byl naprosto jasným a nezpochybnitelným porušením lidských práva.  Severská země ale dále jednala, jako by se nic nedělo. Systém funguje bez větších změn jako dříve.