Její článek je velmi cenným pro ty, kteří se chtějí dozvědět něco více o tom, jak smýšlí všichni ti pokrokoví Norové (a samozřejmě také Norky). Pokud tedy toužíte vědět, co se honí hlavou lidem hájícím norský systém ochrany dětí, nyní máte jedinečnou příležitost.

Hned na začátku paní autorka říká, že ji v Česku překvapilo, že Norsko, pro mnohé jinak velmi málo známá země, na níž mají obvykle lidé málokdy silný názor, má u nás tak špatnou pověst. Když Audhild Skoglund mluvila s několika lidmi z Česka a řekla, odkud je, lidem okamžitě naskočila jako jedna z prvních asociací „kradení dětí.“

Sama sice přiznává, že kritika Norska kvůli odebírání děti je v některých případech oprávněná (pozn. autora – po protestech a demonstracích došlo ke stovkám vrácení dětí). Ve zmíněném článku se ale především pokoušela nalézt vysvětlení pro postoje, které jsou rozšířené mezi českou veřejností. A samozřejmě také obhájit počínání Norska a ukázat, že norský přístup k rodině a dětem je ten lepší.

Je to velmi poučné a zajímavé čtení. Člověk se od pokrokově smýšlející Norky dozví věcí, o nichž předtím neměl dosud ani tušení. Například o Češkách a o tom, jací jsme prý tradicionalisté a zpátečníci. Posuďte sami.

Gender má vládnout nad rodinou

V první řadě je prý Česko velmi tradicionalistická a konzervativní země, alespoň pokud jde o výchovu dětí a rozdělení genderových rolí. V souvislosti s přípustností tělesných trestů tvrdí, že zde prý není takový požadavek „tělesné autonomie dětí“ jako v Norsku. Proto u nás odebírání dětí Barnevernetem vzbudilo takové pobouření. Ano, Česko je v oblasti výchovy dětí sto let za opicemi. Děkujeme proto velice starostlivé autorce, že nám to všem připomněla a vysvětlila, jak se mají vychovávat děti.