V rozsudku je zdůrazněno, že pěstounská péče je jen dočasné řešení a sociální služba má dělat vše pro co nejrychlejší návrat dítěte zpět do biologické rodiny. Že si dítě zvyklo na pěstouny není „velmi výjimečnou situací“, která by ospravedlnila zpřetrhání biologických vazeb.

„Případ se týká rumunské rodiny, která přišla do Itálie v roce 2007. Dva roky neúspěšně žádali o peněžitou pomoc, aby jim italská sociální služba v červnu 2009 odebrala 28měsíční dceru, kterou údajně měli prodat cizí rodině výměnou za byt. Toto absurdní obvinění stačilo italským úřadům na umístění dítěte nejprve do ústavu, kdy za pouhých deset dní hned započali proces adopce. Policejní vyšetřování přitom nikdy ani nezačalo,“ přibližuje případ europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který dlouhodobě bojuje za právo dětí být se svou biologickou rodinou.

V případu nikdy nefigurovalo ani obvinění z násilí, zanedbání péče, vážných psychických problémů dítěte či rodičů. Výhrady byly pouze k údajnému nedostatečnému materiálnímu zázemí. „Nejvyšší odvolací soud nařídil v roce 2012 dítě vrátit, sociálka toto nařízení ale zcela ignorovala a v následných soudních řízeních jen poukazovala na to, že holčička už si příliš zvykla na pěstouny,“ popisuje dále Zdechovský. Trvalo pak ještě další čtyři roky, než bylo dítě skutečně po celkových sedmi letech vráceno do rodiny. „Osobně si myslím, že se tak stalo jen kvůli faktu, že při posledním soudu byla stížnost už dva měsíce zapsaná u štrasburského soudu,“ doplňuje Zdechovský, kterého o případu informovali norští právníci.