Několik let se táhne jeden soud o jednom podvodu. Judr. Brázdilová naprosto důkladně provede vše. Testy originálů smluv, pozve grafology, odborníky, ale vždy to vrchní soud vrátí. Jana Kantorová chce něco doplnit. Doplňuje se další již možnosti, které sahají až na hranici týkající se celého případu, ale důkladně a pořádně. Státní zástupkyně je nemocna a místo ní jeden státní zástupce napíše vyjádření, že není co, řešit, že vše sedí. Odvolání se nakonec dočká a po třetí vráceno na doplnění, kdy je rozebráno již úplně vše včetně údajně poškozeného. Poškozený tvrdí, že nemá finance ani majetek ani v zahraničí. Což má, ale vše okolo jeho osoby vede k závěru i dle expertů z oblasti psychologie a psychiatrie. Není v ničem pochyb jen, podezření v odposlechu.

Člověk již unaven po letech čekal , že Jana Kantorová bude již spokojená, že vše co chtěla doplnit se stalo. Zdravý rozum a srdce se pozastaví, když případ vrátí zpět na městský soud a jiné soudkyni. Soud proběhne místo pár let asi pár týdnů a závěr plně obviněni ( 360 stupňů nečekaná otočka , teda nějaké varování bylo ). Odvolání poprvé strany jenž byla nevinná. Soudkyně Jana Kantorová bez svědků, bez expertů. S tím, že uvede jiné závěry než experti, také jiný závěr ohledně odposlechů. Dodá ještě větu toto se stává běžně a změní rozsudek. Trest určí sama. A místo aby koukla na proti strany, tedy právníky obžalovaných a státního zástupce, tak rozmlouvá se zástupcem od údajně poškozené společnosti. V tu chvíli se člověku sevře hrdlo. Již to není stát vs obžalovaný, ale je tu dohled od společnosti co tvrdí že byla podvedena. Svá tvrzení mění během pár let nepatrně a trochu se v tom plave. Další svědci soudkyni nezajímají. Náhle se objeví svědek, který byl zaměstnán u rodiny¨, která firmu vlastní a uvede, odkud a kde schovávají finance. Také, že byl soud podplacený.