Začátkem září jsem napsal, že mám obavy z budoucí fašizace společnosti. Po dvou měsících se domnívám, že se již plíživě radikalizujeme. Viz výňatek z diskuse (jeden z mnoha podobných názorů) na konci článku, který je příspěvkem u článku na Seznamu, kde se píše o včerejším masakru v Paříži.

Jako politik i občan nesouhlasím s divokou imigrací, považuji ji za obrovský problém brzké budoucnosti i pro nás v Čechách, protože se nás minimálně nepřímo dotkne ve všech myslitelných oblastech společnosti - od bezpečnosti přes např. ekonomické problémy plynoucí z opětovné regulace pohybu po Evropě, po vážné narušení vztahů v naší společnosti - demokracie a jejích základních principů.

Je vůbec cesta ven z této velmi vážné situace ve společnosti? Myslím, že je, ale je náročná pro každého z nás občanů - nepodlehnout strachu, vábení jednoduchých a černobílých řešení, nenechat si vzít svobodu projevu a hájit jí i u lidí, kteří neříkají, to co my. Je to velmi těžké, opravdu náročné na každého z nás, protože se tím můžeme a často také budeme vydělovat z většinového smýšlení a poukazovat na sebe.