Programové prohlášení vlády je vždy jakýsi jízdní řád, kterým se nová vláda má řídit. Zároveň je to seznam kompromisních návrhů jednotlivých koaličních partnerů, v reálu jdou dokonce ty návrhy často proti sobě. A obecně je velmi těžké kritizovat reálnost či nereálnost návrhů, velmi obecně definovaných. Přesto se o to pokusím, především s odkazem na zkušenosti z let předešlých.

Kdo by nechtěl stabilizovat veřejné finance a zastavit nesmyslné vyhazování peněz daňových poplatníků. Kdo by nechtěl bojovat proti daňovým únikům, daňovým rájům a nelegálnímu hazardu. Nicméně tyhle deklarace byly v každém programovém prohlášení minulých vlád. Pokud to myslím vážně, ale zároveň chci rušit EET, pak tyhle návrhy leží opravdu pouze v obecné rovině.

Podobně je to se sliby snížení sociálního pojištění o dvě procenta, pravidelné valorizace důchodů, zkrácení odpisů, zvýšení limitu k registraci DPH, zvýšení vdovských důchodů či podpory rodin s dětmi. Vše je chvályhodné, kdyby vládě scházející desítky miliard korun měla i na příjmové straně rozpočtu. V prohlášení se totiž velmi obecně hovoří toliko o rušení nesmyslných daňových výhod či o zvýšení spotřebních daní z hlediska škodlivosti. A ty rozhodně miliardové výpadky nenahradí.