„Nemůžeme v EU akceptovat stát, který se nepřizná ke své historické vině," prohlásil o České republice rakouský europoslanec Ewald Stadler po hlasování o české výjimce z Lisabonské smlouvy, kterou, narozdíl od polské a britské, Evropský parlament zamítl. Dodejme, že Stadler označil Benešovy dekrety za zločinecké.
"Musíme připomenout, že to byla skutečná genocida, ke které došlo po skončení druhé světové války v České republice - s miliony lidí bez domova a čtvrt milionem zabitých lidí," uvedl rakouský europoslanec doslova ve svém středečním projevu.
Překlad celého projevu ZDE
Když Česko odmítne Listinu základních práv, nebude mít ani sociální chartu
O co vlastně jde? Bývalý prezident Václav Klaus požadoval trvalou výjimku z Listiny základních práv EU v Lisabonské smlouvě. Listina podle něj ohrožuje právní jistoty občanů České republiky v tom smyslu, že umožňuje sudetským Němcům nárokovat ztracené majetky. Chtěl proto, aby Česká republika měla podobnou výjimku, jakou má Polsko či Velká Británie. Na ty se Listina nevztahuje.
Psali jsme:
Proti tomu se ohradili zejména čeští sociální demokraté, kteří upozorňovali, že tím ztrácí Česká republika zároveň ochranu v sociálních aspektech, které poskytuje Evropská sociální charta, jež je součástí Listiny základních práv EU. Podle oslovených poslanců je ale třeba se rozhodnout, co je v této chvíli důležitější, zda důstojnost národa a ochrana jeho zájmů, nebo evropské sociální záruky. O nich se vyjádřil Jaroslav Foldyna (ČSSD) s tím, že jistá analogie je známá už z dob nástupu Adolfa Hitlera.
Hitler také hlásal nejprve sociální programy, varuje Foldyna
Stadlerův projev, stejně jako sám fakt, že europarlament dal ruce pryč od Klausovy výjimky, způsobil silnou odezvu mezi některými českými politiky. „To všechno už tu bylo!“ říká Jaroslav Foldyna. Připomněl, že i Hitler sliboval lidem práci a sociální jistoty. „Budoval letoviska pro odboráře, střediska pro dělnickou mládež…,“ varuje Foldyna.
Není podle něj samozřejmě zásadní, že jeden člověk, čímž myslel poslance Stadlera, řekne hloupost. Těch prý zaznívá dost i v českém parlamentu. „Pan poslanec prostě hájí zájmy odsunutých Němců po válce nebo obhajuje otázky spojené s nacismem a fašismem,“ konstatoval poslanec. „To je jeho věc, a i když je to podivné, je to prostě tak,“ dodal. Stadlerovy výroky ale nazval „naprosto bezprecedentní lží“.
Buďme ostražití, dějiny se opakují
Skutečnost, že nám zamítl Evropský parlament výjimku, která se dotýkala českých právních norem, jako je zákon prezidenta ČSR Edvarda Beneše, je podle Foldyny podstatně závažnější záležitost a může vyvolat spoustu otazníků na české politické scéně. „A protože nás partneři v Evropě naučili, abychom byli ostražití, vzpomeňme na připojení k Mnichovské dohodě takových demokratických států, jako byla Francie a Anglie, buďme ostražití i v této chvíli,“ nabádá Jaroslav Foldyna.
Výrok rakouského poslance podle Foldyny jen potvrzuje oprávněnost potřeby v ostražitosti. Zároveň ale připouští, že ne všichni Češi se po válce chovali korektně. „Ty excesy tu byly a to také nepopíráme. Ostatně to potvrzuje mimo jiné dokonce naše filmová tvorba, jako například 'Habermannův mlýn',“ vysvětluje Foldyna. Je ale prý třeba si uvědomit, že to byli jednotlivci, kteří se takto chovali. Omluvitelné to podle něj přesto není. „Navíc to nedělali ani lidi, kteří prošli vězeními a koncentračními tábory, ti se toho neúčastnili,“ dodává. Ti se podle Foldyny vyjadřovali a chovali velmi korektně, i po těch hrůzách, které museli prožít.
Divokého odsunu se účastnili parazité, dnes se také parazituje na těžké době
Jedna věc je podle Foldyny ale záležitost divokého odsunu, zatímco odsun na základě Benešových dekretů je věc docela jiná. „Divokého odsunu se účastnili parazité, lidé, kteří parazitovali na emocionálně vypjaté situaci. Takoví se najdou i dnes, kteří parazitují na těžké situaci národa, i když samozřejmě v jiném rozměru,“ dodává poslanec. Připomněl také, že „generálně jsme nikdy neodmítli, že se tu děly excesy, ještě před vydáním dekretů prezidenta republiky“.
„Vraťme se ale k současnému Evropskému parlamentu. Neznám celý kontext diskuze, ale jestliže tam zaznívaly podobné výroky, může to vyvolat nejen polemiku, ale uvnitř jednotlivých stran se po takových výrocích mohou najít lidé, kteří začnou vážně uvažovat o vystoupení z EU, abychom se nedočkali znovu překvapení, které nám připravili Neville Chamberlain (VB) a Édouard Daladier (Fr.) s Mnichovskou dohodou. „Můžeme snad s jistotou vyloučit, že se k nim či jejich následovníkům nepřidá také dnes nějaký významný spolkový nebo třeba italský politik? Vždyť národ, který se nepoučí z vlastní historie, je odsouzen k tomu, aby si ji prožil znovu,“ připomněl Foldyna. „Vidíme to přece i na příkladu Jugoslávie a Kosova. Může dojít k čemukoliv,“ dodal poslanec.
Psali jsme:
Foldyna zároveň připomněl, že čím méně jsou velké evropské země schopné se vypořádat s vlastními problémy, tím více bouří vody v zemích, jako je Česká republika. „Buďme ostražití a pamatujme na vlastní dějiny,“ zopakoval Foldyna. Také on si je vědom, že listina obsahuje i sociální aspekty a práva. „V tuto chvíli je ale náš český národní zájem nadřazen sociálním aspektům. Vždyť to tu už opravdu bylo, když Hitler povyšoval odbory, na Rujáně budoval pro dělníky letoviska a sliboval všem práci. Dějiny se opravdu opakují a důstojnost národa je jen jedna, a to včetně integrity poválečného vývoje. Vše ostatní se od ní odvíjí,“ říká sociálně demokratický poslanec Jaroslav Foldyna. Není podle něj vyšší hodnoty, než je naše národní svrchovanost.,
Je to skandální vystoupení bez znalosti dějin
„Vystoupení rakouského poslance považuji za naprosto skandální,“ konstatovala pro ParlamentníListy.cz komunistická poslankyně Soňa Marková. Výroky Stadlera jsou podle ní skandální především proto, že je to zpochybnění celého poválečného vývoje v Evropě. „To ale může být pro Českou republiku, jako malý stát, velmi nebezpečné,“ varuje Marková.
Také Marková si uvědomuje, že výjimka z Lisabonské smlouvy neobsahuje jen problém takzvaných Benešových dekretů. „Na jedné straně vítám, že je zde patrná snaha zakotvit prezidentovy dekrety jako nezpochybnitelnou součást českého poválečného vývoje. „V této souvislosti se přikláním ke slovům prezidenta Miloše Zemana, že byli odsunuti lidé, kteří by za daných okolností byli považováni za vlastizrádce,“ připomíná Marková.
Mgr. Soňa Marková
Agresivní protičeské výpady odstartovali Schwarzenberg s Nečasem
Rozhodně ale odmítá připustit, že by se jednalo o pomstu Čechů za to, že vyháněli Čechy před okupací a v době jejího trvání. „Mám vystudované dějiny a vím, že divoký odsun samozřejmě nebyl v pořádku, ale dění po šesti letech bezpráví, které vládlo v podstatě po celém světě, kvůli nacismu a fašismu, nelze posuzovat dnešníma očima, tak jak posuzujeme vývoj současnosti,“ říká poslankyně.
Navíc, podobné výpady, které v poslední době zaznamenáváme, se podle ní stupňují po výrocích Karla Schwarzenberga, který v rámci své volební kampaně v podstatě zpochybnil Benešovy dekrety a jejich platnost. „Dalším takovým povzbuzujícím prvkem bylo podlézavé vystoupení premiéra Petra Nečase v bavorském parlamentu,“ připomíná Marková. „Mám pocit, že to byly takové průzkumné balónky, které se vypustily, a na to konto Evropa vůči nám přitvrzuje. Ale to přece musí být odněkud řízeno. Není to náhodou otevírání vrátek na vydávání majetku Němcům a Rakušanům?“ zvažuje Marková.
Podle ní to začíná připomínat dlouhodobě plánovanou a připravovanou snahu o tyto změny. „Možná, že ještě máme štěstí, že i náš prezident Miloš Zeman řekl zcela jasně, že žádné zpochybňování nebude. Nicméně, Schwarzenberg s Nečasem ta stavidla otevřeli,“ varuje poslankyně.
Jsou na vině jenom nepřátelé zvenčí?
Pošlapávání české důstojnosti zvenčí je ale podle komunistické poslankyně Markové jen jedna stránka mince. „Není to náhodou také tím, že to dovolují lidé v čele našeho státu, že jsou to lidé u nás?“ Kdybychom se podle ní rázně a jednohlasně ohradili proti takovému jednání, „nedovolil by si to ani Evropský parlament“, konstatuje Marková.
Na druhé straně vnímá Soňa Marková i skutečnost, že schválením výjimky bychom ztratili možnost využívat ochrany, kterou skýtá sociální charta. „Ve včerejším pořadu ČT například Richard Falbr uvedl, že je rád, že se mu podařilo zpochybnit výjimku Václava Klause, protože by tím ČR ztratila možnost být součástí Evropské sociální charty,“ připomíná Marková. Podle ní teď bude třeba, aby politická reprezentace zaujala k této záležitosti jednoznačný postoj.
Vydírání, které za určitých okolností může vést k vystoupení z EU
„To je tedy síla, jestliže si někdo toto vůbec dovolí na půdě Evropského parlamentu,“ prohlásil poslanec za ČSSD Stanislav Huml. „Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, protože za určitých okolností by to bylo i na vystoupení z Evropské unie,“ dodal pobouřeně.
Také on samozřejmě vnímá, že má tato výjimka i širší souvislosti, konkrétně se sociální chartou. „A nepřipadá vám to jako vydírání, že nás EU tlačí do nějakého rozhodnutí ve smyslu 'něco za něco', a pak budeme mít půl republiky v čudu?“ odpověděl otázkou Stanislav Huml.
Mgr. Stanislav Huml
A jak vyhodnocuje požadavky České republiky Evropský parlament?
Evropský parlament schválil rozhodnutí ze dne 22. května 2013 k „Návrhu Evropské rady nesvolávat konvent pro účely připojení protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v České republice ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie".
Důvody jsou podle EP následující:
A. Listina byla vypracována konventem zasedajícím od 17. prosince 1999 do 2. října 2000 a skládajícím se ze zástupců Evropského parlamentu, členských států, vnitrostátních parlamentů a Komise; byla vyhlášena dne 7. prosince 2000 a poté přebrána, s některými úpravami, ve Štrasburku dne 12. prosince 2007;
B. druhý konvent se konal v období od 22. února 2002 do 18. července 2003 a vedl k vypracování návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, jejíž větší část byla použita v Lisabonské smlouvě, která vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009;
C. oba konventy byly svolány s cílem vyřešit zásadní otázky spojené s ústavním pořádkem Unie, včetně přijetí závazného aktu stanovujícího základní práva a zásady, jež Unie uznává;
D. s ohledem na výše uvedené úvahy je zřejmé, že není nezbytné svolávat konvent za účelem posouzení návrhu, aby byla oblast působnosti protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království rozšířena také na Českou republiku, neboť dopady tohoto návrhu, pokud by vůbec vznikly, jsou omezené;
Text projevu nezařazeného rakouského poslance Ewalda Stadlera v originále:
Ewald Stadler (NI ). - Frau Präsidentin! Ich habe für diesen Bericht gestimmt, weil er ein brauchbares Instrument darstellt, die Versuche der Tschechen abzuwehren, sich permanent Sonderregeln herauszuholen. Die Tschechen haben es leider geschafft, mit den verbrecherischen Beneš-Dekreten in die Europäische Union zu kommen. Nun versuchen sie permanent, auch noch weitere Regeln des internationalen Völkerrechts, aber natürlich auch der Menschenrechte für das tschechische Gebiet für nicht anwendbar zu erklären, um alles abzuwenden, was die Heimatvertriebenen betrifft.
Wir müssen in Erinnerung rufen, dass das ein echter Völkermord war, der da nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs in Tschechien stattgefunden hat – mit mehreren Millionen Vertriebenen und einer Viertelmillion ermordeten Menschen. Das kann nicht akzeptiert werden! In der Europäischen Union kann es heute keine Nation geben, die zu ihrer historischen Schuld nicht steht. Die tschechische Regierung und das tschechische Parlament sind aufgefordert, sich endlich zu ihrer historischen Verantwortung hinsichtlich der Heimatvertriebenen zu bekennen, und das bitte vor dem Hintergrund der Tatsache, dass diese Volksgruppe 800 Jahre lang zum Wohlstand dieses Landes beigetragen hat.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
