Co si myslíte o návrhu ekonomky Ilony Švihlíkové, který nabízí řešení hospodářské krize v podobě obnovení družstevnictví? Je pro to v Česku v současné době živná půda?
„Přiznám se, že když tu a tam paní docentku slyším, na rozdíl od mnohých jiných tzv. ekonomických expertů mne její vystoupení zaujme a minimálně pobaví. Rovněž mi nepřipadá, že mění své názory podle směru momentálně vanoucího, popularitě příznivého, větru. Tím však netvrdím, že jí vždy rozumím. Stejně jako ekonomii. A již vůbec ne té, která je v současnosti praktikována v zemích Koruny české. Slovutná EU na tom ostatně není o mnoho lépe. Obávám se, že s pochopením toho, co se v současné globální vleklé krizi děje - jak se kulantně ten značný současný bordel nazývá - musí mít problém i skuteční odborníci. Ti poctiví a slušní. Jen těžko proto mohu já, pouhý felčar, posoudit, zda by obnova družstevnictví řešení krize pomohla, či nikoliv. Zvláště, když již existuje nějaký další závazný dokument EU. Omlouvám se, náš pan místopředseda Zaorálek mi promine, ale bruselští komisaři mne často svými spásnými nápady znepokojují ještě daleko více než kdysi RVHP,“ předeslal nejprve k prvnímu tématu komentáře pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba.
Náš stát má tradici špatného hospodáře superzažranou
A poukázal na to, že SPOZ má v tomto směru jistý náskok. „Angažovali nejen paní docentku Švihlíkovou, ale i pana docenta Čubu. Nu a ten má bezpochyby s tímto tématem daleko větší zkušenosti. Navíc v uvedené hradní partaji je údajně řada lidí, kteří dobu družstev, tj. mimo jiné i radostného zakládání a fungování JZD, prožili v aktivní službě vlasti. Družstva však jako taková - a nejde toliko o kolchozy - vskutku nebyla a ani nejsou vlastní toliko zemím bývalého východního bloku. Mají tradici daleko delší, než je doba reálného socialismu. Ta jen, bohužel, jejich pověsti u nás zrovna příliš nepřidala. I když, pokud si pamatuji, tu a tam konkrétně JZD vypadala přece jenom podstatně lépe než státní statky. Náš stát má prostě tradici superšpatného hospodáře přímo zažranou. Jen ten ‚prací prostředek‘ na to nějak neumíme či nechceme najít,“ povzdychl si Koskuba.
Psali jsme:
Podle něj tím „pracím prostředkem", který by to vylepšil, družstva asi nebudou. „My prostě umíme i velmi dobrou myšlenku zazdít. Bojím se, že v našich poněkud hodně specifických podmínkách by se našlo dostatek šibalů, kteří by i družstva zvládli vytunelovat. Stejně hravě, jako zmákli mnohé státní firmy, s.r.o. či akciovky. Vzpomeňme ostatně na osud družstevních záložen, tzv. kampeliček. Je mi líto. Ale tím neříkám, že je vhodné a moudré vzniku družstev bránit. Jenom s tou živností půdy to nevidím zrovna růžově. Živností pro družstva, pochopitelně. To podhoubím šibalů a tunelářů je naopak přímo prorostlá a úroda pak více než hojná. Měli bychom k nim po vzoru houbařů asi přistupovat jako k václavkám. Uřezávat hlavně hlavičky. Pochopitelně obrazně!“ dodal exposlanec.
Kubera promluvil o bouchání do otevřených dveří – obrazně
„No pokud někdo mluví u družstvech, tak to opravdu vnímám jako bouchání do otevřených dveří. Vždyť tady přece nikdo nikomu nebrání je udělat, ale asi mají ti lidé nějaké důvody, proč se do toho nehrnou,“ řekl senátor Jaroslav Kubera.
DALŚÍ KOMENTÁŘE TÝDNŮ ČTĚTE ZDE
Podle něj je důležité i to, že je před volbami, a u všeho, co se nyní dává k veřejné diskusi a jako sliby, je třeba přemýšlet. „Ono mnohé může vypadat naprosto skvěle, ale stačí se zamyslet jednou, dvakrát a potřetí a ten punc může rychle jít stranou. Co se týká družstev, myslím, že je u nás i dostatečná legislativa, takže pokud si někdo nějakým jejich prosazováním neslibuje to, že by jim třeba byly uznávány menší daně, což by byla cesta do pekla, tak skutečně trochu postrádám smysl toho, je nějak více protlačovat,“ pokračoval Kubera.
Apeloval pak ještě na voliče, aby si uvědomili, že to, koho budou volit a o jakých změnách jejich hlasy rozhodnou, je nevratné. „Teď jsou lidé králové hry, a i když vím, že většina z nich má dost svých starostí, neměli by to postavení zahodit a opravdu se zamýšlet nad tím, komu dovolí převzít tento stát do správy,“ zakončil první téma senátor ODS.
Psali jsme:
Den, kdy Americe došly peníze…
Kongres USA se v tomto týdnu neshodl na zákonu o výdajích a americká vláda tak nemá na běžný provoz. Republikáni uvolnění peněz podmiňují odsunem zdravotnické reformy. Spojené státy proto nemají platný rozpočet na další fiskální rok, který začal v úterý 1. října. Poprvé po 17 letech nemá vláda k dispozici peníze na běžný provoz, což v praxi znamená nucenou dovolenou pro statisíce státních zaměstnanců, uzavřené brány mnoha úřadů a institucí i přerušení řady státních programů. Prezident Barack Obama proto důrazně vyzval republikány ve Sněmovně reprezentantů, aby umožnili znovuotevření vládních úřadů. Obama na opoziční politiky ostře zaútočil a obvinil je, že jim nejde o rozpočet a výši deficitů, ale o „ideologické tažení" proti jeho reformě zdravotnictví. Je možné, že by něco podobného postihlo i Česko?
„Něco podobného u nás? Nesmysl! Promiňte, ale odmítám, byť spekulativně, srovnávat naši zemi s očividně nevyspělými USA. My jsme oproti nim podstatně dál. Pan prezident Obama měl dávno přijet na studijní pobyt. Vždyť ti moulové za oceánem se dokáží zadrhnout na pouhé jediné maličkosti, kterou je zdravotnická reforma. A hned je zle! Státní instituce přestávají fungovat. Kam bychom zde v Čechách přišli? Nám se trojkoaliční vláda mezi sebou hádala non-stop a jelo se přitom dál. Nejen zdravotnické pseudoreformy chrlila jako na běžícím pásu. I církevní restituce zvládli prosadit, ať to stojí, co to prosté lidi stojí. Takže vidíte, zbytečně se podceňujeme. My si dokonce hravě dovedeme státní instituce zablokovat, i když jim peníze přidáme, ne nedáme! Tedy méně okatým a přitom, alespoň pro někoho vybraného a úspěšného, výdělečným způsobem. Nějakých nucených dovolených tak netřeba. Vzpomeňme třeba registr vozidel, vyplácení sociálních dávek či profláknuté sKarty,“ konstatoval Jiří Koskuba.
Psali jsme:
Pak ale dodal, že by nerad našeho nového Velkého bratra za mořem urazil. „Mohli by to nějak vysledovat, vyčuchat a poznamenat si. Jeden dnes neví. Pak by vznikly problémy. Třeba kdyby k nim chtěl človíček třeba dostat výjezdní doložku. Nebo jak to lejstro nahrazující vízum nazývají. Například by bylo mrzuté být opět zvolen a pak k nim nesmět jet třeba s parlamentní delegací připomenout, že jejich zeď na mexické hranici je daleko větší, než byla ta v Matiční ulici. Co jim tak moc vadila,“ rýpl si exposlanec sociálních demokratů.
Poté ale začal vážně. Moc prý panu prezidentovi Obamovi nezávidí, protože to nemá jistě vůbec jednoduché. „Přitom mně, zvláště oproti jeho předchůdci, připadá daleko rozumnější, rozvážnější. Nicméně tomu, co se tam u nich právě děje, zase až tak moc nerozumím. Že by jej i trestali za jeho postup v kauze Sýrie? Ačkoliv si o panu prezidentovi Asadovi nějaké iluze naprosto nedělám, jsem rád, že další válka zatím nenastala. Na rozdíl od některých našich pupkatých novinářů - navíc možná s modrou knížkou - kteří hned chtěli nejen řinčet zbraněmi. Rozhodnout o zabíjení lidí totiž není až zase tak jednoduché. Alespoň pro ty, co myslí. A kteří na tom přímo nevydělávají,“ uzavřel komentář tohoto týdne Koskuba.
Kubera: Naši politici nemají sebevědomí a papouškují, proto nám nehrozí situace jako v USA
Ani podle Jaroslava Kubery riziko toho, že by se snad mohlo v Česku přihodit to, co za mořem, nehrozí. „Nemohlo by se to stát, protože naši politici neumějí tak silně stát za svými názory, mají málo sebevědomí a raději papouškují to, co tuší, že se od nich chce slyšet. Žijí proto neustále ve stresu a strachu a bojí se čehokoli nepopulárního. Asi jde o pozůstatek minulé doby. V Americe to ti lidé v politice mají jinak – stojí si za svým názorem, jako v tomto případě, i když to má obrovské následky,“ řekl ParlamentnímListům.cz.
Psali jsme:
A poukázal ještě na jeden fakt a rozdíl. „Kdyby se něco takového stalo někde v Řecku či v Itálii nebo Španělsku, byly by tisíce lidí v ulicích. V Americe jsou určitě asi také rodiny, kde oba pracují ve státní sféře a tudíž zůstaly teď bez peněz. Ale jejich myšlení je takové, že holt sáhnou do úspor, které jsou ve Spojených státech pro všechny lidi samozřejmostí. Šetří tam i z mála. Možná, že v tom by si zase mohli vzít příklad i Češi – poněvadž spořit se dá opravdu i z mála. Jak vždycky říkám: I halíře dělají talíře,“ zakončil senátor svůj komentář.
Jaroslav Kubera
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
