Co Vás přimělo kandidovat? A ještě k tomu za stranu SPOZ? Jaké ohlasy jste obdržela?
Už několik let píšu a přednáším o návrzích společenských změn. Založila jsem proto také občanskou iniciativu Alternativa Zdola. Snažím se o spolupráci na levici: od politických stran, po iniciativy a odbory, proto jsem také jednou z mluvčích SPaS (Spojenectví práce a solidarity). Kandidatura byla logickým pokračováním tohoto vývoje.
V případě SPOZ nejde mé rozhodnutí oddělit od kraje – od Vysočiny. Z osobních důvodů je mi Vysočina nesmírně blízká, pochází odtamtud část mé rodiny, Vysočina je symbolem mého dětství. Politicky viděno, SPOZ na Vysočině spolupracuje v rámci SPaSu a to bylo pro mě velice důležité. Znamená to nejen přihlášení se k Manifestu a tím pádem k určitému typu politiky, ale také osobní příznivou zkušenost u pořádání akcí, prací v regionu atd.
Ohlasy jsou převážně kladné. Jde většinou o vyjádření podpory, sympatií či přímo o nabídky pomoci v kampani. Samozřejmě, že jsou i méně příznivé reakce, především od těch, kteří mají pocit, že „ta správná levice“ je jednom jedna, resp. ji tvoří několik vybraných politiků, zatímco s těmi ostatními není možno se „špinit“, Tento názor nesdílím, protože levice potřebuje širokou spolupráci, v ČR je velké množství problémů a k jejich vyřešení bude potřeba mnoho sil.
Psali jsme:
V loňském roce jste napsala, že Česko je v zásadě ekonomickou kolonií Německa. Jak byste tuto myšlenku stručně rozvedla? V čem všem se podle Vás mýlily české porevoluční vlády, když nastavovaly českou hospodářskou politiku?
Jde o způsob, jakým je Česká republika integrována do světové ekonomiky. Tato integrace proběhla, ale v pro nás velice nevýhodné formě. ČR trpí velkým odlivem zisků do zahraničí. Markantně se liší hrubý domácí produkt a hrubý národní důchod – tedy to, co v zemi vyprodukujete a co v ní můžete užít. Většina výrob zahraničních firem u nás má charakter střední přidané hodnoty. Nejsme finalisté ceny, tu máme nadiktovanou od mateřských firem, což samozřejmě má vliv i na vývoj mezd. V zemědělství vyvážíme nezpracované komodity a dovážíme hotové výrobky. Téměř celý bankovní sektor je v zahraničních rukou, a tak bych mohla dlouho pokračovat.
Ing. Miloš Zeman
Nepodařilo se nám vytvořit české národní šampióny, kteří by udržovali nejen určitou mzdovou úroveň a přidanou hodnotu v domácí ekonomice, ale také by byli garantem udržení vědy, výzkumu a znalostí daného oboru. To jsou propojené nádoby. Podceňuje se lokální ekonomika i rozvoj stabilizačních struktur (družstevnictví, např. v Rakousku, Německu), které mají i místní a sociální aspekt.
Miloš Zeman je považován za proponenta ekonomické diplomacie a využívání obchodního potenciálu rozvíjejících se zemi. Lidově řečeno... Jaké možnosti pro nás leží v Rusku, Číně či někde jinde?
Pro ekonomickou diplomacii a její úspěšný rozvoj potřebujete splnit řadu podmínek. V první řadě musíte mít ponětí o tom, co se děje ve světové ekonomice, mít představu o hlavních trendech. Dále pak musíte mít co nabídnout – to navazuje např. na naši do značné míry ztracenou schopnost vyvážet investiční celky. Rozbili jsme si nesmyslně podniky zahraničního obchodu a předali se do rukou zahraničních sítí. A pak musíte mít doma vytvořené instituce a spolupráci mezi nimi – to byl dlouho velký problém, konkrétně mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a mezi Ministerstvem zahraničních věcí. Země ve fázi dohánění představují zajímavé trhy celkově. Tam patří nejen ona známá skupina BRICS, ale i další země Afriky i Latinské Ameriky. Leč právě v řadě těchto zemí v minulosti docházelo k naprosto nepochopitelnému uzavírání našich ambasád.
Ještě stále je co nabízet: Ať už v oblasti ochrany životního prostředí, rozvoje energetiky, podpory zemědělství atd. – to jsou sektory, kde tyto rozvíjející se země mají značnou poptávku.
Psali jsme:
Jak moc je dle Vás třeba lámat si hlavu kvůli dodržování lidských práv například právě v Rusku a v Číně? Jan Světlík a další představitelé průmyslu často naříkali na přístup a výroky exministra Schwarzenberga (který oponoval, že za něj se naopak export do Ruska zvýšil). Co tedy vzkazujete těm, kteří problém staví tak, že čínský a ruský disident jsou víc než kšeft? Jak celou věc pojmout?
Především bychom závažnou problematiku lidských práv neměli uchopovat jako politickou vějičku. Má Západ jako celek nějaké morální oprávnění ke kritice jiných zemí? Mohou Spojené státy kritizovat někoho za porušování lidských práv, když jsme viděli, jak naložily s B. Manningem, nebo jak hrubě porušovaly mezinárodní právo, když se snažily „ulovit“ Edwarda Snowdena? Může země špiclující nás všechny mít nějaké morální právo ke kritice? Myslím si, že ne.
Hovoříme-li z hlediska občanského aktivismu, myslím, že je třeba být důsledný. Není možné kritizovat výběrově určité země, např. Čínu, ale opomíjet Saúdskou Arábii jenom proto, že to je zásadní americký spojenec v regionu.
Psali jsme:
V posledních týdnech jsme svědky tvrzení některých ekonomů a novinářů, že krize odeznívá a přichází oživení. Je to pravda? Do jaké míry byla "česká" recese cyklická a do jaké míry vycházela z průšvihů, které "nespláchne" oživení v Německu a zbytku EU? Co musíme udělat v našem hospodářství kromě oživení exportu?
Obávám se, že to je příliš jednoduchá interpretace. Vychází z mezikvartálního srovnání, ve kterém po dlouhé době byla vykázána plusová hodnota. Jenže z hlediska statistiky i zdravého rozumu je prostě korektnější srovnávat stejné období ke stejnému období (tj. např. druhý kvartál 2013 k druhému kvartálu 2012). A tam už žádné důvody k optimismu neuvidíme. Propady v posledních cca šesti kvartálech byly způsobeny domácí hospodářskou politikou, především katastrofálně přehnanou fiskální restrikcí (škrty a zvyšováním nepřímých daní). To se nutně odrazilo na propadu domácí spotřeby, který byl srovnatelný se zeměmi postiženými dluhovou krizí, ale také investic, což omezuje samozřejmě také budoucí růst.
Nedomnívám se, že ČR by se měla spoléhat jen na čistý export. Samozřejmě, máme importní potřeby a export je vzhledem k velikosti naší ekonomiky pro nás důležitý. Je zde ne zcela využitý potenciál středních a malých firem, a především již výše naznačená zcela nedostatečná diverzifikace teritoriální, tj. přílišná koncentrace na EU.
Nelze ale podceňovat vývoj domácí poptávky, neboť právě ta nám zprostředkuje, jak se vyvíjí životní úroveň domácností. ČR má spotřebu domácností ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi dosti nízkou. A co víc, má nízkou i spotřebu veřejných statků, tady všude je značný potenciál pro růst.
Přeneseme-li se z ekonomických sfér do sfér politických... Již mnohokrát padlo z úst Schwarzenberga či Kalouska, že prezident Zeman svým chováním ohrožuje demokracii, jeho kroky mohou vést k autokratickému vládnutí a levicová vláda pod jeho patronátem může změnit polistopadový demokratický vývoj. Jak se vyrovnáváte s těmito výroky a co byste sdělila těm voličům, kteří se bojí např. o svobodu slova, budoucí svobodné volby, zneužívání policie či čehokoliv, před čím je program TOP 09 zaměřený na "obranu práva a svobody" má ambici bránit?
Jak vidno, pravice skutečně neumí nic jiného než strašit. Nejdřív to bylo Řecko a nyní je to prezident Zeman. TOP 09 v této zemi rozvrátila sociální systém, vzpomeňme na destrukci úřadů práce, zavedla nesmyslné sKarty, které jsou jasným příkladem dobývání renty, a „nejlepší ministr financí Kalousek" opakovaně nebyl schopen dodržet předpokládané inkaso daně, nemluvě o zvláštních metodách odhadu ekonomického růstu na Ministerstvu financí. Proto se snaží od těchto katastrof odvést pozornost. Velmi těžce nesou, že jejich „kůň“ Schwarzenberg byl v prezidentských volbách poražen.
Možná by si mohli občané vzpomenout, jak Schwarzenberg před volbami v rakouských médiích prohlásil, že vůle lidu, reprezentována Parlamentem, musí být kompenzována silným panovníkem, jehož kompetence z lidu nevycházejí… To se mu zřejmě hodilo použít reminiscence na Rakousko – Uhersko. Teď se pro změnu staví za parlamentní demokracii. Příště se bude stavět zase za něco jiného.
V minulosti jste řečnila na odborových demonstracích, jezdíte po besedách po celé zemi. Jakou stopu zanechala dle Vás v Česku pravicová vláda? Nejen ekonomicky, ale též po stránce schválené sociální legislativy, vnímání fungování státu, vnímání vládnutí mezi lidmi?
Čistě ekonomicky viděno, je to hrůza. Řada chyb se dá napravit, i když u některých, např. tzv. církevní restituce apod., to nebude vůbec snadné. Podstatně horší je ovšem atmosféra mezi lidmi a zoufalý nedostatek sociálního kapitálu. Lidé si nedůvěřují, mají strach, cítí bezmoc, frustraci. To je „ideální“ koktejl pro nějaké polofašizoidní hnutí. Napravit ekonomiku lze, ale napravit celospolečenskou atmosféru, to už je velmi obtížné.
Co si myslíte o politické straně, za kterou kandidujete? Strana je propírána v médiích coby nedemokratická, je označována za "servisní organizaci" Miloše Zemana, její 1. místopředseda Martin Nejedlý bývá označován za muže blízkého velkému byznysu. Co na tuto kritiku říkáte? Chcete se podílet na zlepšení fungování strany?
SPOZ je relativně novým subjektem a prochází procesem profilování se, jak z hlediska obsahového, tak osobnostního. Já sama nejsem členkou SPOZ, ani žádné jiné strany, ale jistě bych ráda vnesla svůj národohospodářský pohled, především ohledně změny struktury ČR.
Co bude Ilona Švihlíková nabízet českému voliči na Vysočině, kde kandiduje? Jaké jsou její ambice coby případné poslankyně? Jaké ministerské křeslo ji láká?
Nabízet budu své národohospodářské vize, ať už se týkají podpory družstevnictví, potravinové soběstačnosti, obnovení finanční mikrostruktury (družstevní záložny), rozvoje lokální ekonomiky – to vše jsou témata, kterým se dlouhodobě věnuji a také se jim věnuje Alternativa Zdola, kterou jsem založila. Konkrétně pro Vysočinu je to nejen podpora zemědělství a navazujících odvětví, ale také problematika vodného a stočného, které je na Vysočině neúměrně vysoké a zatěžuje rodinné rozpočty.
A těchto vizí se také týkají mé „ambice“, spíše řekněme realizace programu. Bylo by pro mne ctí, pokud bych na podpoře družstevnictví a obnovení potravinové soběstačnosti mohla spolupracovat s panem docentem Čubou.
Žádné ministerské vize opravdu nemám.
Miloš Zeman bývá označován za ekonomicky umírněného levičáka, lidé kolem Jiřího Dienstbiera tvrdí, že ani levičák není. Zeman v minulosti kritizoval plány na štědré sociální dávky, Paroubkovy 13. důchody, nedávno se přimlouval za nižší zvýšení minimální mzdy, není zastáncem razantních daní pro bohaté. Jaká je v těchto ohledech Vaše pozice? Jste levicovější než sám Zeman? Jaké přímé a nepřímé daně a odvody si vlastně přejete a jak chcete v tomto směru ovlivnit program SPOZ?
Debatu o tom, kdo je ten jediný správný levičák, považuji za poněkud nešťastnou. Pro část levice není dobrý prostě vůbec nikdo. Tahle politika „běloskvoucí čistoty“ vede pak k tomu, že několik intelektuálů frustrovaně diskutuje v kavárně. To nevím, jestli to má být cíl levicové politiky.
Snad se i shodneme na tom, že poslání levice není dávat sociální dávky. Poslání levice je emancipace člověka a k té může vést mnoho cest.
Český daňový mix je silně vychýlen k daním, které zatěžují chudší část společnosti. Kromě obnovení progresivního zdanění pro fyzické osoby je podle mého názoru třeba zvážit majetkové daně, které u nás de facto neexistují. Problémem je vysoká tzv. snížená sazba DPH (potraviny, léky), která patří k nejvyšším v EU. Je třeba rovněž uvést, že SPOZ se silně angažuje v prosazení majetkových přiznání, což je dle mého názoru důležitý nástroj pro obnovení fiskální kapacity země, o potírání korupce nemluvě.
Levice by se podle mého názoru měla soustředit na koncepci hospodářské politiky, ne jen na redistribuci – i když je velmi důležitá a nechci ji podceňovat. Ekonomika potřebuje zásadnější strukturální změny – jako je rozvoj sociální ekonomiky, ekonomické demokracie (účast zaměstnanců na řízení firem, družstva) a nejen politiku dle hesla „tomu dáme, tomu dáme a na toho nezbude“. Pak se z toho může stát hokynařina a to nemá s národohospodářstvím co do činění.
Kdo je Ilona Švihlíková? (zdroj: Wikipedie.cz)
Absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde vystudovala obor mezinárodní obchod a komerční jazyky. Ve své diplomové práci se věnovala tématu „Postavení Německa ve vývoji evropské ekonomické integrace“. Doktorát obhájila v roce 2006 disertační prací „Politické aspekty globalizace“.
Původně působila na VŠE jako asistentka, a to v týmech tamnější germanistky Věry Höppnerové a politoložky Vladimíry Dvořákové.
Dnes působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde mj. spolupracuje s politologem Oskarem Krejčím a vede Katedru politických, společenských věd a ekonomie. Jejím hlavním oborem jsou mezinárodní ekonomické vztahy, různé aspekty globalizace, měnové otázky, energetická bezpečnost a obecně souvislosti mezi ekonomikou a politikou (především daňová problematika).
V roce 2010 byla vydána její první monografie „Globalizace a krize“. V roce 2011 úspěšně dokončila habilitační řízení na slovenské Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů Univerzity Matěje Bela v Banské Bystrici a získala hodnost docent.
Je známá z několika internetových medií, jako např. z Britských listů, z Pro a Proti nebo z Deníku Referendum. Publikuje také i v zahraničí (Slovensko, Německo, Rakousko, Velká Británie). Kritizuje globalizaci světové ekonomiky.
Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa Zdola, která si klade za cíl podporu komunitního hnutí v ČR. Dále je také jednou z mluvčích Spojenectví práce a solidarity (SPaS). V září 2013 se stala lídrem kandidátky Strany práv občanů - Zemanovci v předčasných parlamentních volbách 2013 v Kraji Vysočina.
O čtyřech ženách, stojících podle podtitulku tak trochu nalevo, natočila ČT v r. 2012 časosběrný dokument Rozhořčené 2012, který dává kromě zaměstnání a kariéry také trochu nahlédnout i do jeich soukromého života. Kromě I. Švihlíkové zde je možné uvidět i Terezu Stöckelovou, Sašu Uhlovou a Alenu Jiřičnou.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
