Kalousek, Bárta, Rath. Sněmovnu ovládla nenávist, která děsí i zkušené

„A je to čím dál horší. Jakmile politici vejdou do jednacího sálu, jako by se změnili. Je tam cítit až negativní energie, která na člověka působí až destruktivně, bere to chuť do života,“ potvrzuje někdejší poslanec František Bublan, který před negativní energií sněmovny raději na podzim odešel do kultivovanějšího prostředí Senátu. A není ze zákonodárců zdaleka sám.

Po volbách vládní koalice opozici přehlížela, jako kdyby nebyla

Je to obrovská změna. „V Senátu je to na můj vkus moc smířlivé,“ zvyká si pomalu na větší noblesu horní komory. Bývalý ministr vnitra a exposlanec popisuje, jak se ve sněmovně nehlasuje podle toho, zda je návrh smysluplný, ale kdo ho předkládá. „To je špatně,“ dodává. Když byl ministrem vnitra ve vládě ČSSD, vzpomíná, že někdy pro jeho předlohu zvedli ruku i poslanci z tehdejší opozice.

„Ale od roku 2006, kdy jsem se stal poslancem, se situace zhoršila, začali jsme se přetahovat s vládní koalicí, která měla díky přeběhlíkům těsnou většinu,“ připomněl ParlamentnímListům.cz problémy s patovou situací po sněmovních volbách v roce 2006, kdy levice a pravice měla po stovce hlasů. Senátor přiznává, že vina byla na obou stranách. „Ale když vládní koalice získala po parlamentních volbách v roce 2010 většinu s 118 hlasy, přestala s opozicí mluvit, úplně nás přehlížela, jako kdybychom nebyli. To v nás vyvolávalo pocity beznaděje, zbytečnosti, křivdy,“ vysvětlil. Takové jednání ke vzájemnému respektu mezi politickými rivaly určitě nepřispívá.

Podle Františka Bublana je ovšem nejhorší, že nenávistná atmosféra se z politických sfér přenáší do celé společnosti. „Lidé jsou čím dál víc naštvaní, chovají se bezohledně, je to škoda pro všechny.“ Příliš nevěří, že se situace zlepší s nástupem nové vlny poslanců po dalších parlamentních volbách. „Po roce 2010 se sněmovna hodně obměnila, ale noví poslanci jsou radikálnější a ostřejší, délesloužící poslanci mají spíš tendenci se domluvit,“ překvapil Bublan.

Sněmovna se zvulgarizovala s příchodem Davida Ratha

Dlouholetý poslanec ODS Jan Vidím potvrzuje, že dnes jsou vztahy ve sněmovně mnohem vyhrocenější než před deseti až patnácti lety. „Dřív byly mnohem noblesnější, narušovalo to jen pár republikánů“. Nyní je i podle něj atmosféra napjatější a vyhrocenější. „Hodně se to tu zvulgarizovalo, mám to za zlé Davidu Rathovi, který sem vrátil slovník republikánů, ale následovala i reakce na druhé straně, my jsme také zostřili,“ přiznává ParlamentnímListům.cz.

Vidím dodává, že je mu hloupé jmenovat poslance ČSSD Ratha, který se nemůže bránit, protože sedí kvůli podezření z korupce ve vazbě. „Bezpochyby podíl na vypjatých vztazích máme všichni, ale vždycky někdo musí začít, byl to právě David Rath ještě jako ministr Paroubkovy vlády a pak i poslanec, který proslul netolerancí a osobními útoky. To byl prvopočátek,“ vzpomíná a dodává, že by si moc přál, aby se do sněmovny vrátila ztracená noblesa. „Ale nevsadil bych na to ani zlámanou grešli,“ dodal poslanec ODS.

Vládní koalice nemůže omezovat poslance opozice, kteří také mají mandát

I další poslanec ČSSD Jan Hamáček potvrdil, že vztahy mezi opozicí a koalici jsou „dávno polámané“ a používají se metody, které „dříve nebyly“. O tom prý svědčí slova předsedy ústavně právního výboru sněmovny Marka Bendy z ODS u Ústavního soudu, že vládní koalice musela použít při schvalování reforem nestandardní metody kvůli teroru menšiny nad většinou.

„Máme také svůj mandát, zastupujeme své voliče, vládní koalice nemůže omezovat poslance opozice, to byl hlavní důvod ústavní stížnosti,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz Hamáček. „Já osobně to přímo nevnímám, jsem schopen si sednout na kávu s kolegou z ODS i TOP 09, snažím se tu kulturu udržovat,“ řekl ParlamentnímListům.cz sociální demokrat.

A dokázal to hned i veřejně, když jako stínový ministr obrany ČSSD ocenil odcházejícího ministra obrany z ODS Alexandra Vondru za jeho odbornou kompetenci a poděkoval mu za spolupráci. „Byl to ministr, který rozuměl resortu obrany," pochválil politického protivníka Hamáček, což je v dnešních poměrech skutečně vzácné. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka se projevil v duchu tradice - kritika za každou cenu. Prohlásil, že Vondra nedokázal v úřadu nic prosadit.

Společnost má takové politiky, jaké si zaslouží

I politologové pozorují, že se vztahy mezi opozicí a vládní koalici zhoršují, ale vinu vidí na straně ODS. „Je to už od dob Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy vlády, kdy ODS vyhlásila nulovou toleranci, která znamenala, že nebudou tolerovat nic, co předloží vláda. Tuto třídní válku přijala i ČSSD, když se dostala do opozice,“ konstatoval Jiří Pehe.

Ale připomněl, že ke zhoršení politické kultury přispěla i předcházející mobilizace během voleb, kterou vyhlašoval Václav Klaus proti „nebezpečí“ nástupu levice, i výroky Miloše Zemana o spálené zemi po vládě pravice. „Důsledkem je, že dnes se opozice nedokáže domluvit s vládou,“ objasňuje Pehe. Ale dodává, že politici nemohou být jiní než je společnost. „Společnost má takové politiky, jaké si zaslouží, politici odrážejí kulturu vztahů ve společnosti, vytočí to do extrému a zpětně ovlivňují společnost,“ naznačuje bezvýchodný kruh, ve kterém se česká společnost a její politici pohybují.

Jiří Pehe: Ještě že máme komunisty, extrémní pravice by byla horší

Jiří Pehe prohlásil, že napjatá a nenávistná atmosféra spolu s vyostřenými sociálními problémy, které souvisejí s krizí, vede k hledání jednoduchých receptů, které přinášejí extrémistické strany. A kdo z toho profituje? „Máme obrovské štěstí, že ty protestní hlasy sbírá komunistická strana, o které víme, co je zač, dáváme si na ni pozor. Kdyby nebyla, půjdou tyto hlasy extrémním pravicovým stranám jako v ostatních zemích, třeba v Maďarsku, Polsku, na Slovensku,“ uvedl politolog. Podle něj je zřejmé, že většina lidí, kteří volili komunisty, nevolí je kvůli jejich programu, ale jsou to typické protestní hlasy. „Těch hlasů přibývá, jak jsou lidé naštvaní na demokratické spektrum,“ dodal.

Strany, které se dostanou do vlády, se chovají stejně. Ať jsou pravicové, nebo levicové

Pehe nevidí velkou naději, že se situace změní, když vymění pravici u moci levice. „Strany, které se dostanou do vlády, se chovají obdobně,“ soudí. A obává se, že po volbách bude mít ČSSD takovou převahu, že se ji bude snažit využít. Proto jediná šance podle něj bude ve větším zapojení občanské společnosti, která je zatím slabá, a ve větším zapojení lidí do politických stran.

„Když budou početně slabé strany, bude slabá politika,“ konstatoval politolog. A připomněl slova T. G. Masaryka, který hovořil o první republice, že máme demokracii bez demokratů. „Institucionálně uspořádat demokracii není problém, ale vytvořit demokratickou kulturu už je složitější. Musí se změnit mentalita lidí, osvojit si demokratické návyky, naučit se žít ve svobodě, a to trvá podle Masaryka dvě až tři generace,“ vyjádřil Pehe skepsi, že se zlepšení politické kultury hned tak dočkáme.

Společnost rozděluje od 90. let Václav Klaus

Politolog Jan Bureš vidí počátky dnešních problémů už v 90. letech, kdy se rozpadalo Občanské fórum. „Zápas o rozdělení OF byl počátkem konfliktní povahy politiky. Hodně to souviselo s osobou Václava Klause, který společnost rozděluje,“ ukázal prstem na zakladatele ODS a současného prezidenta jako na hlavního viníka ostrého vymezování mezi politickými stranami.

Ale boj mezi pravicí a levicí podle něj gradoval konflikty mezi jejich tehdejšími lídry Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem. „Když tito silní lídři odešli z čela svých stran, mohli jsme pozorovat jisté uklidnění. Současní předsedové - Petr Nečas a Bohuslav Sobotka - nejsou tak konfliktní osobnosti,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz. Ale prý za ně nastoupili další, kteří výrazně poškodili politiku v očích veřejnosti – David Rath, Vít Bárta, Miroslav Kalousek.

Chybí respekt k politickým rivalům i jiným názorům

Podle politologa je klíčovým problémem politiky, že se nerespektují procedurální pravidla demokracie, politici jsou soustředěni na výsledek, který přinese. „Upřednostňují dosažení cílů i za cenu porušení procedurálních pravidel,“ řekl Jan Bureš. V českém prostředí podle něj chybí respekt k politickým rivalům, úcta k jinému názoru. „Politika je vnímána jako boj, který musí být za každou cenu vyhrán,“ dodává.