Ve vysoké politice jste již patnáct let. Jako poslanec jste do Poslanecké sněmovny poprvé vstoupil v roce 1998. Jak jste to tak dlouho v tak stresujícím prostředí, kde se pohybují jen lidé s hroší kůží, vydržel?

Neřekl bych, že jsem člověk s hroší kůží, ale musíte mít snížený práh citlivosti. Pokud byste ho neměl, tak byste nevydržel všechny urážky a ataky, které často pokládáte za nespravedlivé. Za tu dobu jsem byl mnohokrát zcela nepravdivě a nesmyslně osočen. A s tím musí také každý počítat.

Myslíte kamarádství s Richardem Hávou či různé kauzy na ministerstvu obrany, třeba nákup padákových souprav VTP – 100?

Háva je můj přítel a úctyhodný podnikatel. Já jsem se k němu vždy hlásil. Padáky jsou klasickým příběhem stokrát opakované lži, která se stala mediální pravdou. Nikdy jsem žádné padáky nekoupil. Vojáci, o nichž se píše, se zabili na zcela jiných padácích, což je prokazatelné. U vojína Prinicha, jenž se jediný zabil na padáku VTP – 100, vyšetřování jasně prokázalo, že to nebylo vinou toho padáku. Jde o dohledatelná fakta. Přesto se říká, že Kalousek koupil padáky, což není pravda. To, že byly špatné, také není pravda, a že se na nich zabilo několik vojáků, také ne. Je to ověřitelné v otevřených zdrojích. Přesto neváhají někteří politici a novináři neustále psát ty samé kecy, které byly stokrát vyvráceny. Na to už musíte mít snížený práh citlivosti. Do roku 1998 jsem byl subalterním státním úředníkem a měl jsem nad sebou vždy nějakého nadřízeného politika. Tehdy jsem měl pouze pracovně právní povinnost.