Vyplatilo by se změnit volební systém na většinový?Anketa
„Přijde mi, že zavedení povinné volební účasti je pokusem jednoduše vyřešit složité otázky. Což většinou v historii lidstva dopadlo špatně,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Jan Herzmann, zkušený analytik, který se dlouhodobě zabývá předvolebními výzkumy. Naopak sociolog Jan Hartl, ředitel STEMu, je příznivcem zavedení povinné volební účasti. „Strany by se konečně začaly zabývat věcnými otázkami a ne jenom ve volebních kampaních připravit emoce na poslední chvíli a šermovat konkrétními osobnostmi bez nějakého tematického zakotvení,“ uvedl.
Není to špatná myšlenka
„Myslím si, že povinná volební účast není špatný nápad. Nedá se však zavést ze čtvrtka na pátek. Stejně jako se nedá zřídit narychlo většinový volební systém,“ vysvětlil Jan Hartl, ředitel společnosti STEM – Střediska empirických výzkumů. Dle jeho názoru by nejdříve musela proběhnout veřejná debata, která by osvětlila výhody a nevýhody tohoto kroku. „Celé této komunikační kampaně by pak bylo možné využít k tomu, abychom se vrátili k některým základním demokratickým principům,“ doplnil.
V dnešním systému se každý může zachovat dle svého. „Na cestě mezi Východem a Západem jsme uvízli někde v půlce. Máme současně nešvary západního světa prolnuty s těmi z komunistického režimu. Vidím to tedy jako dlouhodobější proces,“ domníval se.
Po jeho absolvování však vidí zavedení povinné volební účasti pozitivně. „Strany by se konečně začaly zabývat věcnými otázkami a ne jenom ve volebních kampaních připravit emoce na poslední chvíli a šermovat konkrétními osobnostmi bez nějakého tematického zakotvení,“ uvedl Hartl. „Samozřejmě ale, že by neuvážlivý přechod na povinnou účast vzbudil emoce. Víme z našich výzkumů, že v takovém případě by se lidé tomuto kroku bránili. Je tedy nutné ho trpělivě delší dobu vysvětlovat,“ objasnil.
Povinná volba by se setkala s nevolí veřejnosti
Jiný názor má na zavedení povinné volební účasti v Česku zkušený analytik Jan Herzmann. „Myslím, že by se setkala s poměrně velkou nevolí veřejnosti. Hledala by způsoby, jak tuto povinnost obejít. Protože součástí představ, se kterými jsme šli do listopadu 1989, byla svoboda volebního chování. Předlistopadová forma neměla podobu zákonné povinnosti, ale nevolit byl dost riskantní způsob protestu,“ zavzpomínal.
Je tedy podle něj možné, že by lidé donucení jít k volbám hledali alternativní cesty vyjádření protestu. „Za První republiky a i nějaký čas po válce byly bílé lístky, tedy hlas pro nikoho. Takže takto nějak podobně by se voliči mohli zachovat. Třeba by úmyslně vhazovali do volební urny zneplatněné lístky,“ zmínil. „Přijde mi, že zavedení povinné volební účasti je pokusem jednoduše vyřešit složité otázky. Což většinou v historii lidstva dopadlo špatně,“ doplnil Herzmann.
Lidé se často rozhodují na základě emocí na poslední chvíli
Nízká volební účast bývá dávána za vinu výhradně politikům. Nejsou však na vině i občané, z nichž mnozí ignorují veřejné dění? „Chyba je na obou stranách. Ulpěli jsme v představě, že ti, co jsou tam nahoře, jsou naši vládci. A oni také často tomuto dojmu podlehnou, nepřipadají si jako správci věcí veřejných. Takže vám každý řekne, že politika je svinstvo a když do ní někdo jde, tak proto, aby si nakradl,“ vypozoroval Hartl. „Kdyby volby byly povinné, třeba by se jí lidé věnovali zodpovědněji,“ zadoufal.
Zatím převládají u značné části veřejnosti tendence volit na poslední chvíli na základě velmi chatrných motivací. „Pod dojmem nějakých emocí, skandálů z volebních kampaní. Což vzniká tehdy, když člověk jedná impulzivně. Kdyby dopředu věděl, že k těm volbám musí jít, tak by bylo logické se o ně zajímat. Strany, které by uměly komunikovat a vysvětlovat, by na tom byly lépe než ty, které se schovávají jen za nějaká zkratkovitá hesla,“ mínil ředitel Střediska empirických výzkumů.
Nízká volební účast podle Herzmanna vypovídá i o stavu země. „Je otázka, zda už nenarážíme na hranici, kdy demokracie nenaplňuje z ideologických pozic, co se od ní očekává. Jak má demokratická vláda většiny vypadat. Museli jsme si ji klást i u voleb senátních, kde není účast vysoká. Ale teď u voleb evropských je to už markantní a velmi závažné,“ konstatoval.
Převažují přelétaví chatrní voliči
Není však nakonec lepší, aby chodila volit ta aktivní politická menšina, která se o dění kolem sebe zajímá a tudíž ví, koho volí a proč? Než aby k volbám chodili z donucení i lidé, kteří o politických stranách a jejích kandidátech mají jen pramalé povědomí a volí náhodně či na základě doporučení někoho jiného? „To by platilo ve chvíli, kdy by byl politický systém usazený. Ale on není. Bohužel těch zodpovědných, vzdělaných a uvážlivých je ve společnosti menšina,“ vypozoroval Hartl.
Pokud by jen tato menšina chodila k volbám, nic výrazného by se podle něj nedělo. „Ale dnes v celém západním demokratickém světě převažuje kategorie přelétavého chatrného voliče. Tato klíčová kategorie lidí se rozhoduje na základě mělkých pohnutek. Na ně útočí volební kampaně. Z nich se rekrutuje většinová skupina,“ upozornil. K čemu tato nezakotvenost vede? „Ve volbách dnes málokomu jde o něco zásadního, hlubokého, dlouhodobého, koncepčního, strategického. Jsou to jenom takové vějičky pro ten okamžik,“ ozřejmil Hartl.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
