Co soudíte o nových návrzích Evropské komise na trvalé přerozdělování uprchlíků?Anketa
Pod záštitou poslanců hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, Jaroslava Holíka a Radima Fialy se za velkého zájmu veřejnosti uskutečnil na půdě Poslanecké sněmovny seminář spolupořádaný Institutem slovanských strategických studií s názvem „Mýty o Rusku“. Poslanec SPD Jaroslav Holík v úvodu vysvětlil, že důvodem pro uspořádání semináře byla skutečnost, že slovo Rusko rozděluje naši společnost, a tak byli pozváni odborníci různého zaměření, aby se k této otázce ze svého pohledu vyjádřili. „Celé století od revoluce roku 1917 až po současnost je tvořené neuvěřitelně manipulační propagandou západních zemí proti Sovětskému svazu a později Ruské federaci,“ zdůraznil v začátku svého vystoupení Tomio Okamura.
Problém podle jeho názoru začal již v době carské říše, která byla ve skutečnosti polokolonií ovládanou francouzským, anglickým a německým kapitálem. Anglo-francouzské společnosti a akcionáři ovládali 72 procent produkce ruského uhlí, železa a oceli a 50 procent nafty. „Když Sověti znárodnili velké podniky, zasáhli západní země na tom nejcitlivějším a nejintimnějším místě – na penězích. To rozhodlo o nesmiřitelném boji se Sověty, to vedlo k jejich ostrakizaci a vedlo to také k takovému vývoji, jaký byl. Ptejme se, co víme a proč to víme, proč víme to, co víme, a proč víme jen to, co je třeba. Odpověď známe – lépe se s lidmi manipuluje, když mají jen ty správné informace a nemají ty nesprávné,“ poznamenal předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie.
Fotogalerie: - Mýty o Rusku
Mírotvorcem jsou Spojené státy s největším rozpočtem světa na zbrojení
Aby mocenské lobby prosadily své zájmy, je ideální líčit svět černobíle, tedy rozdělit ho na ty hodné a na ty zlé, které musíme sejmout. „Je to primitivní, ale po staletí to funguje. A tak jsou dnes mírotvorcem Spojené státy s největším rozpočtem světa na zbrojení, země, která má vojenské základny po celé planetě, a země, jež má za sebou stovky válek a konfliktů včetně dosazování a financování nejkrvavějších zrůd, jako byl třeba Pinochet, a nechci příliš šokovat, ale také Hitlera, kterého díky bělogvardějské lobby financovali američtí finančníci v čele s legendárním Henry Fordem,“ prohlásil Tomio Okamura s tím, že když se člověk ponoří do studia historie a začne odstraňovat nánosy propagandy, které se Ruské federaci a předtím Sovětskému svazu ze strany Západu dostalo, zjistí, že vše bylo a je jinak.
Psali jsme:
„Americký režisér Oliver Stone v cyklu Americké století jako první ukázal, že sovětský vpád do Afghánistánu si nevymyslel Brežněv, ale byl důsledkem cílené letité práce části americké administrativy a Zbigniewa Brzezinského, který se na kameru vychloubal, že připravil Rusům jejich vlastní Vietnam,“ konstatoval předseda SPD s tím, že je dobré si tuhle část historie nastudovat, protože přímé důsledky neseme i dnes. „Byli to Američané, kteří tehdy v Afghánistánu doslova stvořili a zbraněmi a radikální islamistickou ideologií vyzbrojili muslimské boží bojovníky, s nimiž se potýká západní svět dodnes. Na Evropu se valí statisíce migrantů infiltrovaných islamistickými teroristy, ale Severoatlantická aliance místo obrany před islámskou invazí straší Ruskem,“ připomněl Tomio Okamura.
Konfrontace s pravdou láme vaz mainstreamové propagandě
Při vědomí desetiletí lží a podvádění se může zdát jakýkoli boj a odpor marný. „Dovolte mi být optimista. Poslední léta a měsíce lhaní o Rusku a dalších tématech dosáhlo nových vrcholů, ale zároveň se díky internetu objevila možnost paralelních zdrojů informací. A konfrontace s pravdou láme vaz mainstreamové propagandě. Česká republika nemá a nesmí mít v Rusku nepřítele. Aby tomu tak nebylo, je třeba slušnost z obou stran,“ upozornil šéf SPD. Podle něj je smutné, že v této chvíli, po více než dvaceti letech urputné protiruské propagandy, je míč na naší straně. „My jako politici můžeme pomoci hlavně v tom, že se pokusíme například pro média nastavit nějaká jasná pravidla – například, že lhát nebo zkreslovat fakta se nesmí,“ upozornil Tomio Okamura.
Tomio Okamura
Pozastavil se také u faktu, že média po léta obviňují politiky, že je chtějí ovládat. „Musím říct, že většině politiků zprava, zleva by dnes stačilo, kdyby média jen přestala lhát. Bohužel požadovat to po nich, postavit se mediální lobby chce velkou odvahu a znamená to čelit jejich nenávisti. Máme připravený koncept, který po vzoru západních zemí stanoví jednak závazný etický kodex pro média a zároveň na vládě i politicích nezávislý orgán, který by řešil jeho porušování. Není to samospasitelné řešení. Vždyť když německá tisková rada udělila pokuty za lhaní o ukrajinských událostech, novináři je prostě před veřejností zatajili. Ale jak jinak bojovat se zlovolnými mýty, než hledat a prosazovat systém, který je nedovolí vytvářet?“ zakončil předseda hnutí SPD své vystoupení řečnickou otázkou.
Pokud by Rusko bylo hrozbou pro Západ, vojenská opatření by byla úplně jiná
Brigádní generál Andor Šándor, bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, na něj navázal postesknutím, že si v rámci mýtů vytváříme další mýtus a že se strašíme více, než je potřeba. „Kdyby se politici ve Washingtonu nebo v Paříži skutečně domnívali, že Rusko je hrozbou pro Západ, tak by vojenská opatření byla úplně jiná, než jsou dnes. To by v důsledku povyku kolem Ukrajiny a ruské hrozby nebyla do východní Evropy přesunuta jen jedna americká brigáda, která v tom vojenském poměru sil neznamená skutečně vůbec nic. Je to spíš takové politické chlácholení toho, že ‚jsme tu s vámi, bratři, a když na to přijde, tak vám pomůžeme‘. Také vojenské rozpočty zemí NATO, které jdou hrubě pod dohodnutá dvě procenta HDP, jsou názornou ukázkou toho, jak se ve skutečnosti ‚bojíme‘ Ruska,“ konstatoval poradce a analytik v oblasti bezpečnosti Andor Šándor.
„Když se podíváte, jak někteří rusobijci v našem politickém spektru tu obavu z Kremlu promítají do rozpočtu armády, který byl v loňském roce dokonce pod jedním procentem HDP a letos je 1,03, tak bych doporučil neprožívat to jako něco, co je fatální a co by nás snad mělo vést k nějaké třetí světové válce,“ podotkl bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby a poté se věnoval hlavně ruské účasti v syrském konfliktu. „Jsem přesvědčen, že Rusové vstoupili do syrského konfliktu z pragmatického důvodu uchránit si svou jedinou vojenskou námořní základnu, kterou mají mimo své území, a to je Tartús. Tehdy se konflikt vyvíjel tak nepříznivě pro Bašára Asada, že by došlo k pádu jeho vlády a zcela nepochybně by tam byli nainstalováni ti, kteří se v tu chvíli tvářili, jako že jsou lepší než Bašár Asad. Ale vsadím se, že v konečném důsledku by byli horší ve své politice než Bašár Asad,“ uvedl Andor Šándor.
Umírněnou syrskou opozici Rusko nebombardovalo, ta je v Londýně či v Paříži
Poukázal na to, že z vojenského hlediska se Rusům podařilo ukázat, že jsou schopni nasadit letecké síly jak taktické operační, tak strategické a že jsou schopni je udržovat v operačním tempu po dobu několika měsíců. „Je evidentní, že mají dostatek munice, dostatek náhradních dílů pro letectvo a že jsou schopni vést účinnou leteckou bitvu. Rusku se navíc povedlo to, co každý potřebuje, vyzkoušet si zbraně ve skutečné vojenské situaci, byť měli tu obrovskou výhodu, že nemuseli čelit prostředkům protivzdušné obrany. Ale překvapilo mě, že někdo může být překvapen tím, že Rusko bombarduje všechny ty, kteří stojí proti Bašáru Asadovi. Tedy takové ty výkřiky, proč bombardují umírněnou syrskou opozici a proč nebombardují jen Islámský stát. To je buď hrozně naivní, nebo to je snaha manipulovat,“ upozornil generál.
„Nevšiml jsem si, že by bombardovali v Londýně nebo v Paříži, protože umírněnou syrskou opozici lze hledat tam, nikoli na bojišti v Sýrii. Myslím, že případ sestřeleného ruského pilota, po němž bylo stříleno na padáku, což je striktně proti Ženevským konvencím, a jeho umlácení je skutečně důkazem ‚umírněnosti‘ té syrské opozice. Také mě velmi rozesmívalo tvrzení o tom, že jedni bombardují humanitárně a jiní takzvaně prasácky. Bombardování je vždy nepříjemná věc a vždy to odnese i někdo, kdo nemá. I proto, že někteří z těch, jež jsou cílem útoků, se schovávají poblíž civilních objektů. Půlhodinové bombardování nemocnice v Kundúzu americkým letadlem Hercules také může sloužit za příklad, jak se dá pojímat humanitární bombardování,“ připomněl Andor Šándor neblahý osud nemocnice charitativní organizace Lékaři bez hranic v severoafghánském městě Kundúz.
Rusko může za účast v Sýrii očekávat zásadní teroristický útok na svém území
Zmínil také to, že se Rusům povedlo potenciálním kupcům předvést svoji vojenskou techniku přímo v akci. „Vždy se lépe prodává technika v boji, která prokáže svou schopnost. Ale jedním z důsledků jejich vstupu do konfliktu v Sýrii je to, že Rusko může očekávat zásadní teroristický útok na svém území. Mají tam velkou muslimskou komunitu a tohle mu Islámský stát v žádném případě nezapomene. Neumím odhadnout, kdy a kde se to stane, ale po mém soudu je to věc hraničící s absolutní jistotou,“ řekl poradce a analytik v oblasti bezpečnosti, jenž v závěru vyslovil přesvědčení, že největší bezpečnostní hrozbou Ruska není Západ, byť se to bude říkat, ale Zakavkazsko. „Položil bych proto otázku, proč jsou západní svět a NATO tak nepřátelsky nastaveny proti Moskvě. Byť mám řadu výhrad k Vladimiru Putinovi, tak si myslím, že stabilní, lehce autoritativní, předvídatelné Rusko v rukou Putina je rozhodně lepší než destabilizované Rusko v rukou opilce Jelcina,“ uzavřel Andor Šándor.
Příspěvkem s názvem „Ruská vojenská agrese – hlavní současný mýtus“ přispěl do semináře vojenský analytik Martin Koller. „Nemůžeme si myslet, že by Rusko nebylo velmoc a nemělo své zájmy. Na druhé straně bychom si měli říct jedno zásadní: Proč by Rusko nemohlo obhajovat svoje geopolitické zájmy, když to dělají všechny ostatní velké státy, především Spojené státy se stovkami svých základen po celém světě? Je zcela logické, že prezidenti, vlády, parlamenty obhajují zájmy své země a zájmy svých občanů. Bohužel zde máme jisté výjimky, označil bych především Evropskou unii a české politiky, kteří sice také obhajují zájmy, ale nikoli svých občanů, ale obvykle zájmy cizí. V první řadě tedy zájmy Spojených států, a to jak vojenské, tak ekonomické. Stačí připomenout neustálou přípravu války proti Rusku,“ konstatoval Martin Koller.
Rusko na válce s Evropou žádný zájem nemá, výhodnější je pro něj spolupráce
Doporučuje položit si otázku, co by Rusko získalo válkou s Evropou, jaký zájem by na ní mohlo mít. „Je naprosto logické, že žádný. Pro Rusko je daleko výhodnější s ní ekonomicky spolupracovat. Evropa je pro Rusko zajímavý partner, protože nakupuje jeho suroviny, některé další produkty, a z ní naopak do Ruska dováží její produkci,“ uvedl vojenský analytik a poukázal na to, že se Rusko velice dobře shodne také s Čínou. „Od roku 2000 mají spolu dokonce vojenskou dohodu o společné vojenské obraně proti agresi. Proti komu, je jasné,“ zmínil Martin Koller a podotkl, že Rusko bylo a je vnitrozemská velmoc, ale je to také stát, který má velmi špatný přístup k moři, a to ho znevýhodňuje.
„Stát, který má velký počet námořních základen, ovládá světový obchod a transfer surovin a paliv. Typickým příkladem jsou Spojené státy, které jsou obsypány námořními přístavy a základnami,“ uvedl analytik. Připomněl také propad, jenž Rusko zažilo z hlediska vyzbrojování, a vinu za něj nesou především pánové Gorbačov a Jelcin, kteří jednostranně odzbrojili ruskou armádu a zanedbávali vývoj nových technologií. „To se v této dekádě dohání a výsledky jsou skvělé. Rusko má nejen nová letadla a tanky, ty mělo dobré vždy, ale má skvělou elektroniku a jeho síla je nyní dána technologií,“ upozornil Martin Koller na ne příliš často zmiňovanou skutečnost.
Rusko není žádná bolševická země, jak se nám ji snaží někdo popisovat
Zaměřil se také na jeden důležitý propagandistický fakt. „Jak americká, tak evropská a pochopitelně i česká propaganda označují Rusko za soudobý Sovětský svaz. To je nesmysl, protože Rusko se zbavilo všech okolních zemí nebo mu samy utekly. Navíc je třeba si uvědomit jedno. Rusko není žádná bolševická země, jak se nám ji snaží někdo popisovat, to je dnes kapitalističtější země, než je naše republika. A hlavně je v té zemi pořádek, proto tam lidé rádi žijí, proto jsou ochotni za svou zemi bojovat, proto jsou vlastenci a proto podporují svého prezidenta. Kdo byl v poslední dekádě v Moskvě, nemohl přehlédnout fakt, že životní úroveň v Moskvě je vyšší než v Praze. Rusko není Sovětský svaz a nemá vedení, které by bylo ochotno vyrážet do nějakých vojenských dobrodružství,“ ujišťoval vojenský analytik.
Rozhodně si však nemyslí, že Ruská federace nemá problémy. „To má. Mluví se o zaostalosti jejich vesnice. Ale podívejme se na naše pohraničí. To je hrůza, domy vybydlené, osmdesát procent obyvatel žije ze sociálních dávek. To jsou výsledky naší ekonomiky za pětadvacet let,“ kritizoval Martin Koller, jenž se následně věnoval Krymu, kvůli kterému je Rusko označováno za agresivní stát. „Přitom 85 až 90 procent lidí na Krymu je nadšeno, že Krym není na Ukrajině pod vládou tamních oligarchů, ale je součástí Ruska. Mluví se o pobaltských zemích, které Rusko údajně ohrožuje. Výsledný efekt je ten, že Rusko je označováno za agresora. Ale podíváme-li se, kde zasahuje, zjistíme, že to je obvykle ve prospěch slabšího proti nebezpečnému agresorovi. Jako v případě Krymu, který byl jako nějaká kolonie věnován Ukrajině opilcem Chruščovem,“ konstatoval vojenský analytik.
Zásadním faktem je právo národa na sebeurčení, ve Vídni jsme se také neptali
Nezapomněl ani na Gruzii, kterou kdysi v podstatě ovládl americký agent Michail Saakašvili, momentálně pracující pro ukrajinského prezidenta Petra Porošenka. „A když se podíváme na aktuální situaci, vidíme, že Arménie byla napadena třikrát silnějším Ázerbájdžánem, podporovaným Tureckem. Tak taková je ruská agrese, v čemž se neshoduji s lidmi z České televize, a tak mám už do jejího vysílání zakázán vstup,“ rýpl si Martin Koller do jednostranně informujícího veřejnoprávního média. Rovněž upozornil na to, že západní propaganda zapomíná na fakt zásadního významu, a to právo národa na sebeurčení. „Můžeme začít v naší historii. Také jsme se nešli v roce 1918 ptát do Vídně, jestli se můžeme odtrhnout od Rakousko-Uherska, a vzali jsme svobodu do vlastních rukou. Kdybychom takový pohled připustili, tak bychom museli plivnout na vlastní historii, na prezidenta Masaryka, generála Štefánika a legionáře, kteří bojovali proto, abychom měli vlastní zemi,“ uzavřel své vystoupení na semináři analytik Martin Koller.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
