Nejvyšší soud zasáhl do vyšetřování kauzy "trafikantských" exposlanců ODS a hlasitě se rozezněly dva tábory: Skupina pravicových politiků a komentátorů žádá zákrok proti Ivu Ištvanovi, druhý tábor rozhodnutí Nejvyššího soudu napadá. Jak lze číst dvojí ohlasy na výrok NS?

Ze strany potenciálně potrefených hus je kdákání pochopitelné. Osobně výrok NS považuji za šílený a protiústavní. Chápu ale úmysl ústavodárce zamezit šikaně poslanců za jejich politické postoje, ať už si jako občan o nich myslím cokoliv. Jestliže NS osvědčil, že diskuze nabízející a přijímající „trafiku“ je součástí standardní politiky a „projevu“ poslance, pak se ptám, na základě čeho tak NS činil. Nabízí se mi jediná odpověď. Na základě vlastní zkušenosti soudců, kteří své funkce také dostali „Za něco“. A to je alarmující domněnka.

Ivo Ištvan se nevzdává a dává najevo, že zkusí najít prostor, jak v kauze pokračovat. Může se mu to podařit? Jak máme chápat situaci ve vyšetřování celé velké "trojkauzy" Nagyová po výroku NS a propuštění všech zadržovaných z vazby?

Pokud prezident, ministryně spravedlnosti ani senátoři neuspějí u Ústavního soudu s námitkami, bude nejspíš na řadě lid, který je zdrojem moci státních institucí a redefinice Ústavy na ulici. A to nejspíš násilnou formou. Takhle začínají všechny revoluce… Že někdo nedomyslí míru rozporu mezi spravedlností a právem. Pak teče krev. A nedivil bych se, kdyby tekla krev aktivistů všech „mainstreamových politických sil“. Protože lidi už mají dost všech.