Ministr Staněk si není úplně jistý, zda celá kauza kolem Andreje Babiše skončila. „Kolegové i já si myslíme, že toto téma se bude opět vracet,“ uvedl šéf Ministerstva kultury. Fakt, že vláda nepadla, ho prý těší. „Ale ne proto, že budu nadále ministrem, ale že bude pokračovat vláda, která je nejen podle mého názoru úspěšná, daří se jí plnit programové prohlášení a pracuje pro občany. To je důležité,“ má jasno ministr.
Od počátku celé Babišovy kauzy, ještě před vznikem vlády, podle svých slov upozorňoval na to, že zátěž, kterou premiér má, bude práci vlády komplikovat. „To bylo jasné každému. Nicméně od počátku bylo také jasné, že nemá smysl z vlády odcházet, protože ti, kteří vyvolávají hlasování o nedůvěře, nemají žádný plán B. To, co říkají, že je jejich plán B, není řešení. Pád vlády by vyvolal vleklou krizi,“ konstatoval Antonín Staněk ve studiu ParlamentníchListů.cz.
Potvrdil též dřívější informaci redakce, že někteří opoziční poslanci obíhali zástupce ČSSD a žádali je, aby jejich snahu o vyslovení nedůvěry vládě nepodpořili, protože by to mohlo vyvolat předčasné volby, a to oni nechtějí. „Ano, toto se v kuloárech neslo,“ řekl ministr Staněk.
Která strana izraelsko-palestinského konfliktu má větší díl vašich sympatií?Anketa
„Do budoucna by stálo za uvážení zařadit do ústavy nějaké konstruktivní vyslovování nedůvěry než takovéto hry,“ uvedl s tím, že v minulosti proběhlo hlasování o nedůvěře asi dvanáctkrát a povedlo se to pouze jednou a překvapilo to samotného iniciátora, tehdejšího opozičního lídra Jiřího Paroubka.
Jak na ministra kultury působila celá mediální smršť po odvysílání reportáže novinářů Slonkové a Kubíka? „Nahlížím na to pohledem člověka trošku mimo celé to dění. Účelem každé reportáže je upoutat pozornost a stejný záměr zvolili reportéři Seznamu. Když si vezmete za cíl nemocného člověka, který má problémy, vyvolá to obrovské emoce. Jestli je to správně, nebo ne, na to si musejí odpovědět daní lidé sami. Šokovalo mě to asi jako mnoho jiných. Nevím, jestli je to správná cesta. Spíš je potřeba, abychom se ve veřejném prostoru chovali korektně. Podle mě to bylo přes čáru,“ komentoval Staněk dnes již slavnou reportáž ze Švýcarska.
„Vláda bude fungovat nadále tak, jak fungovala. Ve vládě pracuje a funguje kolektivní duch. Když potřebujete něco dohodnout, není problém. Nejsou tam žádné stranické překážky. Mám konkrétní příklady z jednání s paní ministryní financí, s ministryní pro místní rozvoj a tady problémy nejsou a vláda bude fungovat. Co se týče našeho stranického prohlášení, pan předseda to řekl jasně. Toto není téma sociální demokracie. Je to vyslovení nedůvěry vládě, nástroj opozice, která si ho zvolila. Opozice má mít odpovědnost. Pokud nemá opozice dostatek hlasů, je to rétorické cvičení a prezentování se veřejnosti,“ říká Staněk.
Pozice ČSSD byla podle jeho slov logická. „Vládě jsme nevyslovili nedůvěru, sedíme v ní a nás se nikdo na důvěru neptá, my jsme ji vládě dali. Z tohoto pohledu to nevidím jako problém, byť jde o jiný postoj, než tu bylo zvykem. Ale všechno je jednou poprvé. Jestli se ve Sněmovně najde shoda, jsme připraveni svých 15 hlasů k rozpuštění Sněmovny dát. Jde ale o věc, která není na pořadu dne,“ domnívá se ministr kultury.
„Rozumím tomu, že naše vyjádření mohlo premiéra zklamat, ale důležitý je výsledek. Sociální demokracie je nadále součástí vlády a každá politická strana volí taková vyjádření a postupy, která ze svého pohledu považuje za racionální a smysluplná. V okamžiku, kdy se páni předsedové potkají a vše si vyjasní, pomine to,“ má jasno Antonín Staněk.
Dalším tématem rozhovoru s ministrem byla problematika spojená s resortem kultury. „Přebíral jsem ministerstvo, kdy se rozbíhala ostrá jednání o podobě rozpočtu a kapitole Ministerstva kultury pro rok 2019. Startovací rovina nebyla úplně ideální, byla postavena na nějakých 13 miliardách. Hned na začátku jsme řekli, že bychom v rámci vyjednávání chtěli získat dvě a půl miliardy navíc, abychom mohli zvýšit platy zaměstnancům našich příspěvkových organizací, které jsou dlouhodobě podhodnocené. Další rovinou byly prostředky na obnovu kulturních památek a třetí oblastí byla podpora živého umění,“ popsal ministr s tím, že se nakonec podařilo vyjednat miliardu a 600 milionů navíc.
Antonín Staněk prozradil, co mu po nástupu do úřadu dělalo největší vrásky na čele. Jednak šlo o zmiňovaný rozpočet. „A za další to byly sliby, které všichni ministři dávají, a tyto sliby pak přejdou na vás coby nástupce. S tím bylo potřeba se vyrovnat. Někdo před vámi slíbí, že na něco dá peníze, vy nastoupíte, zjistíte, že ty peníze nejsou, a musíte tomu čelit. Takových případů jsem měl bohužel několik,“ prozradil.
Zajímavou kapitolou jsou podle něho festivaly, které se během sezóny konají, a pokud skončí v minusu, obracejí se na Ministerstvo kultury a chtějí finanční ztrátu dorovnat. „Kdysi to chodilo tak, že si ministr mohl volně přerozdělovat prostředky, a to už dnes takto není a je to dobře. Každý má podnikat s tím, co má, a ne se spoléhat na to, že mu někdo něco doplatí,“ popsal ministr Staněk. Zatím podle svých slov nic takového nepodepsal, byť žádostí na stole má několik, ale vše nechává důkladně posuzovat.
Příkladem může prý být Pražský komorní balet, který je v minusu dlouhodobě. „To je nejmarkantnější problém. Tento soubor se dlouhodobě s finančními problémy potýká a dlouhodobě byly jeho činnost a červená čísla dorovnávány prostředky z Ministerstva kultury. Komorní balet má své jméno, ale požádal jsem o manažerskou vizi. Podle mého názoru není možné donekonečna spoléhat jen na dotace,“ vysvětlil šéf resortu kultury.
V minulosti prý ministři o dotacích tohoto typu kladně rozhodovali i v případech, kdy vyplacení peněz nedoporučil příslušný ministerský odbor. Jak plyne ze Staňkových slov, taková praxe byla na ministerstvu zastavena. „Nastoupil jsem do úřadu a nemám žádné vazby na nějaké pořadatele těchto akcí, takže nemám žádnou potřebu se někomu zavděčit. Zajímají mě objektivní čísla,“ sděluje jednoznačně ministr a dodává, že jeho někteří předchůdci jednali přesně opačně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
