„Chci s vámi mluvit, protože si myslím, že to myslíte dobře, ale děláte to blbě,“ takový mail poslala před necelým rokem dlouholetá zaměstnankyně vnitra Helena Bartůňková ministrovi Janu Kubicemu. Odpověď nedostala. Ministr s ní mezi čtyřma očima jednat nechtěl a tak své připomínky zveřejnila. Tím začala odyseu, na jejímž konci dostala výpověď.

Na ministerstvu jako na Klondiku

„Předmětného dne mi došla šťáva a bouchly saze a jako řešení jsem v té chvíli viděla přímo hovořit s ministrem právě proto, že si myslím, že je poctivý,“ napsala v dalším stanovisku. Podle ní se totiž za Kubiceho dostalo mezi civilní zaměstnance ministerstva vnitra mnoho policistů, kteří v nové práci plavou. Pracovala v odboru interního auditu a kontroly (OIAK) od jeho vzniku v polovině roku 2011 až do letoška. „Již několik let mám pocit, že není zájem o to, aby ve státní správě pracovali lidé, kteří o své práci přemýšlí a že státní správa se stala ovčí farmou, a že bychom měli ráno ve vrátnici odevzdat mozek a vyzvednout si ho až při odchodu z práce,“ doplnila ve vysvětlení řediteli OIAK Petru Plaňanskému.

Z odboru tisku a PR ministerstva vnitra k tomu pro ParlamentníListy.cz Denisa Čermáková sdělila: „Je oprávněním ministra vnitra přijímat do vedoucích funkcí osoby, od kterých, na základě svých zkušeností, očekává aktivní podíl na plnění náročných úkolů ministerstva a za jejichž práci je připraven nést odpovědnost. Jedná se o tři bývalé zaměstnance ÚOOZ, a to prvního náměstka ministra vnitra Jaroslava Hrušku, ombudsmanku Policie ČR a HZS ČR Blanku Besserovou a ředitele odboru interního auditu a kontroly Petra Plaňanského.“

Bartůňková poukazovala na špatné poměry na ministerstvu opětovně. „Stav poměrů na OIAK lze stručně shrnout slovy písně Jarka Nohavici: Pane prezidente mé České republiky, oni mě propustili na hodinu z mé fabriky, celých třicet roků všecko bylo v cajku, teď přišli noví mladí a ti tu řádí jako na Klondiku,“ napsala dál. Před výpovědí podle svých slov zažívala dobu plnou mobbingu, bossingu a psychoteroru.