První signál, že se věci nebudou ubírat zákonným směrem, byl na našem prvním oficiálním jednání s paní ministryní spravedlnosti, kdy si mě pozvala do kanceláře. Očekával jsem, že budeme diskutovat o vězeňství, že se paní ministryně bude ptát, jak to ve vězeňství chodí a že bude mít zájem se s problematikou seznámit. O tom ale nepadlo ani slovo. Paní ministryně mi hned na úvod řekla, že si nepřeje, abych působil jako generální ředitel Vězeňské služby. Když jsem se zeptal, z jakého důvodu, odpovědí bylo, že podle ní nevedu Vězeňskou službu dobře. Otázal jsem se, co si pod tím ona představuje, protože já si myslím, že jsem udělal kus poctivé práce, tak mi odpověděla, že jsem Vězeňskou službu během mého působení zmilitarizoval. Nad tím jsem se musel pousmát.

Konstatoval jsem, že nevidím jediný zákonný důvod, abych pozici generálního ředitele opouštěl, tak jsem dostal rozhodnutí o zahájení řízení o mém odvolání, které nemělo žádné právní znaky. Důvody, které tam byly řečeny, byly v tom smyslu, že jsem údajně řádně nespolupracoval s kontrolou, která byla nařízena a za druhé, že Vězeňskou službu řídím nepřesvědčivě.

Čím jste si takové chování ministryně Válkové vysvětloval?