„Je dobré naslouchat názorům oponentů, protože vlastní názory docela dobře známe a někdy nás i nudí, zatímco názory našich oponentů nás občas rozčílí, občas je označíme za idioty, ale pak, když ono rozčilení přejde, se nad nimi zamyslíme,“ uvedl na začátku svého krátkého vystoupení pro několik stovek žáků prezident. „Jediné doporučení, které bych vám dal, je velice prosté – přemýšlejte o názorech svých oponentů, o jejich argumentech a važte si těchto názorů více než svých vlastních.“

Bude kniha o prezidentování?

A pak již začaly dotazy – první z nich byl, zda hlava státu uvažuje o napsání další knihy, kde by uplatnila zkušenosti z prezidentské funkce. „Napíši-li, což neříkám, že udělám, knihu o výkonu své politické funkce, mám již vymyšlený název. Bude se jmenovat Prezidentský horor. A takový Alfred Hitchcok je proti tomu více méně nuda. Takže očekávejte na každé straně nějaké překvapení. Znovu opakuji, nejsem si jist, že budu tak pracovitý, bych tu knihu napsal.“

Další otázka zněla, proč se Miloš Zeman rozhodl kandidovat na prezidenta „Každá kandidatura je určitá výzva. Jestliže dostanete nějakou výzvu, tak máte dvě možnosti. Buď před tou výzvou uhnout, nebo ji podstoupit, samozřejmě s rizikem, že prohrajete. Mám rád lidi, kteří čelí výzvám, a to se vůbec netýká jen prezidentské kandidatury. To se týká i výzvy v každodenním životě – cvičit, či necvičit, držet dietu, či nedržet dietu, učit se, či neučit se, toto vše jsou výzvy, a buď před nimi uhnete a pak váš život nebude příliš příjemný, anebo je podstoupíte s rizikem prohry.“

Jak se změnil jeho život, co jste se stal prezidentem a jak tuto funkci vnímáte – tak byl položen další dotaz z juniorského publika. „Život se změnil tím, že mám rád knihy, deset let jsem na Vysočině četl jednu knihu za druhou… dnes čtu úřední lejstra, vždy záleží na tom, kdo je napsal, ale jemně řečeno, ne vždy je to rozhovor s moudrými lidmi.“