Bez práce je tedy nyní téměř 600 tisíc lidí. Skutečné číslo navíc může být ještě podstatně vyšší, protože tento údaj v sobě zahrnuje lidi registrované na úřadech práce či pobírající sociální dávky. Jsou však tací, a není jich úplně málo, kteří z mnoha různých důvodů z těchto registrů vypadávají, a tak – ačkoli dál stále nezaměstnaní – už pod tento údaj úředně zařazeni nejsou. Již v loňském roce přitom odbory hovořily o tom, že skutečné číslo bude tak kolem tři čtvrtě milionu lidí bez práce. Jaké je nyní, se dá však jen odhadovat.
Je třeba si všímat i toho, kolik je skutečně volných pracovních míst, říká ekonomka
Pravdou je, že situace zneklidňuje i řadu odborníků, včetně ekonomů. Například ředitelka Next finance, finanční analytička Markéta Šichtařová upozorňuje na to, že se změnila metodika pro výpočet procent celkové nezaměstnanosti v ČR.
„Jelikož se od letošního ledna změnila metodika výpočtu, tvoří tak současná výše nezaměstnanosti osm procent. Podle starých měřítek by to však bylo 10 procent. Možná i proto jsme se dočkali nové statistiky s jinou metodikou, aby nebyly nepěkné titulky v novinách a nebily tolik do očí. Navíc kromě nezaměstnanosti je třeba přihlížet v tomto ohledu i k dalšímu důležitému indikátoru na trhu práce – a tím je počet volných pracovních míst,“ upozornila Šichtařová ParlamenntíListy.cz.
Tři autobusy uchazečů o jediné pracovní místo
Statistické údaje tak hovoří o tom, že počet uchazečů o jedno volné pracovní místo celorepublikově vyskočil na 17,3. „Jenže například v okrese Jeseník se hlásí na jedno jediné pracovní místo 123 lidí! To už v nadsázce snad nemá cenu ani chodit na pracovní pohovor. Protože přijedou tři autobusy plné uchazečů a firma stejně vezme jednoho jediného,“ přiblížila prakticky situaci v jednom z regionů ekonomka.
Psali jsme:
I mnohá média si po zveřejnění údajů spočítala, že hůř bylo na našem území už jen během velké hospodářské krize v roce 1933. „Tehdy hledalo práci přes 738 tisíc lidí,“ připomněl například deník Blesk.
Jak chudé udělat ještě chudšími
Nepříznivá situace počtu nezaměstnaných společně s nedostatkem reálných pracovních míst nutně povede k tomu, že bude přibývat chudých. A tak není asi překvapením, že se začínají objevovat i různé návody a manuály jak „na chudinu“. Zatím je lze brát spíše jako recesi či nadsázku, podtextem je však skutečná realita. Jako příklad lze uvést návod, který zaujal několik set lidí na Facebooku. I když vyšel v rámci jednoho brněnského média (Prígl.cz), do jisté míry popisuje (občas velmi naturalisticky za pomoci ostrých a nespisovných slov) to, co se děje v celém Česku.
ParlamentníListy.cz uvádí pár citací:
Lidi v kanclech se musí pořádně soustředit, aby si udrželi výplatu týden před splátkou hypotéky a při cálování soukromýho učitele francouzštiny a klavíru pro svoje děcka bláhově doufají, že následující generace tenhle bludnej kruh prolomí.
Zato renta z několika bytů, podíl ze zisku pornostránek a akcie plynáren s monopolem v nějaké africké zemi zaručují bezpečné bohatství. Když to máte, prakticky nejde uniknout ze spárů blahobytu, i kdybyste bydleli v bordelu.
Psali jsme:
I chudoba se o své lidi umí postarat, její náruč je stejně pevná jako náruč kapitálu a svá dítka od sebe nepouští. Chuďas má stejně jako boháč jistotu, že ze své kasty nikdy nevybočí.
Chcete si rozměnit pět euro? Dostanete dvakrát horší kurz, než když měníte litr. Pozornost všech zm*dů a vyděračů je na vás upřená mnohem ostřeji než na kancelářský krysy.
Přinesl pak i několik faktorů, kvůli kterým dle autorů tohoto článku není šance se odpíchnout z nejnižší životní úrovně, do které se mnozí občané ČR dostávají. Za zvláštní zmínku stojí alespoň dva z nich – jeden, týkající se cestování, druhý bydlení.
Cestování
Dostat se v pět ráno na sraz, odkud vás korba náklaďáku odveze pracovat na stavbu za městem, znamená použít hromadnou dopravu. Ušetřit na šalinkartu je nemožný a lístky jsou drahý jak prdel, jenže korba nečeká. Když se připočte lístek tam a zpátky k snídani, meníčku a cigárům, zůstanou pak už prachy jenom na pivo. Logická snaha ušetřit si na nájem aspoň jízdou na černo rozjíždí spirálu dluhů u MHDéčka a následných exekucí.
Bydlení
Kdo nemá tři litry na postel v pokoji se spolubydlou (spolubydlícím, pozn. red.), platí dvakrát tolik za přespávání s osmi stejnými nešťastníky na ubytovně. Extra poplatky za internet a pračku jsou doplňkem brigádnického osudu.
Skupiny na Facebooku
Žalostná situace stoupajícího počtu nezaměstnaných se odráží i na sociálních sítích. Před několika dny vznikla například z tohoto popudu na Facebooku skupina s názvem Pracující. To, že ne každý, kdo se k ní hlásí, pracujícím skutečně je, je nabíledni. Proto stránku provází motto: Skupina pro všechny, kteří dělají, nebo by dělat chtěli. Zatím čítá jen pár stovek fanoušků, i ti jsou však aktivní.
Psali jsme:
Zhlédnout tam tak lze video s dokumentárním filmem o pětačtyřicetiletém Václavu Prokešovi, kterého dluhy a exekuce dostaly až do Azylového domu v Jihlavě. „Víte, po sedmi letech exekucí, kdy žijete jak psanec, exekutoři obcházejí všechny vaše známé a příbuzné a zabavují tam věci, které nikdy moje nebyly, jsem rád, že mám tu možnost bydlet alespoň tady v azylovém domě. Vím, že ne každý takové štěstí má. A i když je tedy v současné době jediným mým majetkem staré kolo a obraz Panenky Marie po babičce, jsem rád, že to takto dopadlo. Dlužník se totiž u nás dostává zcela do situace mimo společnost,“ konstatuje Václav Prokeš mimo jiné ve filmu, který na stránku Pracující pověsil jeden z těch, který se k ní přihlásil.
Psali jsme:
To, do jaké míry může být propojenost rostoucí armády nezaměstnaných s počty exekucí, lze odhadnout. Pokud je ročně vydáno v posledních letech kolem milionu exekučních příkazů a oficiálně nezaměstnaných je zhruba šest set tisíc (a s velkou pravděpodobností víc), souvislost se dá jistě vytušit.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
