Jak nahlížíte na situaci v OKD na Ostravsku? Nehrozí kvůli ní Česku nepokoje vyvolané horníky, kteří přijdou o práci a nebudou mít jak uživit své rodiny? Jak by podle vás mělo vypadat ideální řešení (ovšem s přihlédnutím na možnosti)?

"No doufám, že nechcete, abych komentoval některá vyjádření na toto téma, jaká jsme měli možnost slyšet? Mám na mysli ta ve smyslu: Dejte důl horníkům. To je přece naprostá hloupost a ti horníci by se měli teď leda třást, aby se toho třeba ten Bakala nechytil a nekývl na to. On by jim to prodal třeba za korunu, oni by zkrachovali, ale jejich povinností by bylo ten důl zakonzervovat, a to stojí rozhodně víc než jednu miliardu. A tu samozřejmě nemají, takže by se tím nic nevyřešilo, jen by se problém oddálil," reagoval pro ParlamentníListy.cz na téma senátor Jaroslav Kubera.

Podle něj by ti horníci neměli propadat panice, protože zkušenost s omezováním těžby mají i na severu Čech, kde Kubera dlouhá léta působí jako primátor města Teplic. 

"Já vím, že ta situace na trhu práce je nyní o něco horší než tenkrát, to nepopírám a je třeba s tím počítat, nicméně na severu Čech se taky nejdříve zdálo, že půjde o katastrofu a nakonec ten trh většinu těch lidí absorboval a oni se poměrně rychle přeorientovali na jiné profese či třeba začali podnikat. I když mezi nimi bylo třeba hodně svářečů, když se pak po letech po nich zase objevila poptávka, už se k tomu povolání nehrnuli - přesto, že se většina z nich neodstěhovala. To je další věc - zatímco v zahraničí lidé běžně dojíždějí za prací desítky kilometrů či se za ní stěhují i přes celý kontinent, Češi se takto skoro nikdy nerozhodují. Mají mnohdy domky, králíky, rodinné vazby a nechtějí to měnit. Takže řešení, které by vyplývalo z toho, že by se ti horníci s rodinami někam přestěhovali, je dle mého naprosto liché. Mrzí mě však v takovýchto případech třeba to, že nejsou schopni ti lidé přistoupit na nějakou dohodu - že se sníží o něco všem platy, ale zůstane jim zachovaná práce... Vím, že ve velkých firmách v takovou chvíli nastoupí odboráři a zabrání tomu, protože to je jejich úkol - podobně jako v zahraničí. Přesto by i to řešení mohlo být," naznačil Kubera jednu z cest, jak krizi vyřešit. 

Koskuba připomněl, jak někdy může být naše země najednou zdánlivě velká

I podle Jiřího Koskuby je v tomto případě každá rada drahá. „Nemám patent na rozum, nejsem vševědoucí a již vůbec ne jasnovidec. Navíc jsem jen zaměstnanec a Pražan. Naše zemička nepatří k největším. Přesto si náhle člověk uvědomuje, jak daleko k sobě mohou jednotlivé regiony mít. Jistě, tu a tam o něčem čteme, slyšíme. Ale bylo by falešné dělat chytrého, když tam opravdu nežijete. A to, ve vší úctě, ona ani taková ta ‚soudružská‘ návštěva nenahradí."