Na celé akci je podle Pečinky nejzvrácenější volné prolínání v podstatě nezávislých kauz ze tří nesouměřitelných rovin, z nichž ta nejpodstatnější doposud působí jen jako propagandistický nástroj pro uchlácholení veřejnosti, protože v ní zatím nepadlo jediné obvinění, jediný spáchaný čin a dokonce ani jediné jméno.
Tuto kauzu reprezentuje dvojice zákulisních šíbrů, oscilujících mezi podnikáním a politikou. Ti však vše v klidu pozorují ze svých zahraničních destinací, neboť policie se je podle všeho zatknout ani nechystá. K nim byla volně přiřazena trojice bývalých poslanců, viněných z toho, že se vzdali mandátu a na oplátku přijali místo v radách státních podniků. A třetí rovinou je stíhání ředitelky premiérovy kanceláře a elitních důstojníků Vojenského zpravodajství, které si prý najala ke sledování premiérovy manželky.
Psali jsme:
„Od prvních dnů vyšetřování je bohužel vidět obrovsky manipulativní mašinerie,“ píše Pečinka. Ta prý spočívá zejména v neustálém účelovém prolínání všech rovin případu, které naznačuje souvislost, ačkoliv ve skutečnosti spolu tyto kauzy nemají nic společného. „Když dochází k důkazní nouzi v jedné rovině případu, zdůrazní se jiná, a naopak,“ píše komentátor. „Nečas a sto milionů najednou splývají v bláznivém rytmu,“ shrnuje nebezpečí.
Nejzásadnější kauza, případ „kmotrů“ se zabavenými miliony, přitom pokulhává a odehrává se výhradně v náznacích. Tím efektněji však ono mávání údajně nakradenými miliony působí. I to mohl být záměr. „Bylo třeba chrastit zlatými řetězy a ukazovat jejich býčí šíje, aby se zdůvodnil celý ten humbuk,“ myslí si komentátor. Velmi to prý připomíná metody z padesátých let, kdy komunisté také pořádali výstavky věcí, nakradených vykořisťovateli.
Zase se projednává zákon o zastupitelství. Jako když sebrali Ratha
Celý humbuk má podle Pečinky svůj důvod ve snaze o prosazení zákona o státním zastupitelství. Komentátor Reflexu dlouhodobě píše o peripetiích této normy, kterou si žalobci napsali de facto sami, přesněji dvě vlivné frakce státního zastupitelství - skupina bývalých komunistických prokurátorů kolem náměstka nejvyššího státního zastupitelství Igora Stříže a mladí ambiciózní žalobci kolem Lenky Bradáčové.
Jejich dílo prý budí kontroverze od začátku. Vloni v létě byl návrh zákona ve vládě projednáván zrovna v době, kdy byl zatčen poslanec ČSSD David Rath. V následné atmosféře rozčílení ze všudypřítomné korupce neměla vláda v podstatě jinou možnost než návrh schválit.
Nyní došel do Poslanecké sněmovny a první čtení nedopadlo pro jeho tvůrce příliš dobře. Vlna námitek se rozlila napříč celým politickým spektrem, kritizovali jej prakticky všichni od Marka Bendy po Jiřího Paroubka. Ten připomněl, že o novém zákoně již nyní kolují vtipy, že zatímco doposud bylo k ovlivnění řízení potřeba zmanipulovat několik státních zástupců, nyní stačí „zvládnout“ jednoho.
Prvním čtením nakonec prošel - den před zahájením velkolepého zatýkání. Očekávalo se ale, že ve výborech, kam předloha zamířila, nastane smršť pozměňovacích návrhů, které by dílko mohly vskutku výrazně pozměnit. V atmosféře rozpoutané po zatčení bývalých poslanců, zručně okořeněném zabavenými miliony a řetězy pražských kmotrů, se dá očekávat, že by všechno mohlo jít z pohledu tvůrců zákona mnohem snáz.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
