„Argumentace nejen proti církevním restitucím, ale proti církvím obecně, Janem Husem, křižáckými válkami, upalováním čarodějnic, ale i lapkou Žižkou a husitskou lůzou, i to je mnohdy slyšet, je projevem nevzdělanosti, neúcty k historii vlastního národa a projevem primitivní demagogie,“ zlobí se společně dvě Libuše. Jedna Hanušová, druhá Kopřivová. Manžel první, táta druhé Jindřich seděl za svou víru a přesvědčení v komunistickém žaláři. Dnes se obě bojí, že navrácení církevního majetku v současné špatné ekonomické situaci ještě víc prohloubí propast mezi církvemi a nevěřící většinou.
Politický vězeň Hanuš
Rodiči byl ke zbožnosti vychováván už od mala. Po studiích a službě pomocného duchovního získal první místo samostatného faráře Církve československé husitské (CČSH) roku 1957 v Heřmanově Městci. Tam byl i po dvou letech zatčen. Tomu předcházelo několik událostí. Postavil se třeba proti ničení božích muk v okolí. „Jindřich Hanuš jako farář Církve československé husitské v Heřmanově Městci nemá kladný poměr k dnešnímu lidově demokratickému zřízení. Je náboženským fanatikem a dopustil se pobuřování proti republice a zneužití své náboženské funkce na okrskové konferenci duchovních v roce 1958 v Pardubicích,“ píše se mimo jiné v agenturně operativním opatření pod heslem Řečník Krajské správy ministerstva vnitra v Pardubicích. Dále mu bylo vyčítáno, že nemístně kritizoval návrh vlády na zdanění motorových vozidel a zákon o umělém přerušení těhotenství.
Další autentické příběhy ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
StB už ho pak z hledáčku nespustila a za čtyři měsíce si pro něj přišla. Zanedlouho byl odsouzen za trestný čin pobuřování proti republice k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce osmi měsíců. Též mu byl vysloven zákaz duchovenské činnosti na dobu deseti let po odpykání trestu. Ocitl se ve věznici na Mírově. „Ani nevím, jak bych vyjádřil tu nesmírnou radost z narození naší dcerušky Libušky! Díky Bohu za ni, že to dobře všechno dopadlo, díky Tobě, moje drahá manželičko! Jak jsem šťastný,“ radoval se z vězeňské cely nad narozením dcerky Libuše. Na svobodu se dostal v roce 1959 a o pět let později mu byl vrácen státní souhlas k duchovní službě. Za normalizace ho StB stále pronásledovala. Pak se komunistický režim zhroutil jako věž z karet a Hanuš byl roku 1991 plně očištěn.
Manželka i dcera v jeho šlépějích
Manželé Hanušovi žili v Mladé Boleslavi. V různých aktivitách v jejich církvi jim nezabránily ani vršící se zdravotní potíže. V roce 2006 oslavili zlatou svatbu. Ostatně toto všechno je popsáno na skvělém serveru Paměť národa, kde jsou zveřejněny příběhy politických vězňů, ale i životní osudy jiných pamětníků. „Jindřich a Libuše Hanušovi sloužili jako faráři v různých náboženských obcích královéhradecké diecéze naší církve, do Mladé Boleslavi přišli jako důchodci. Libuše Hanušová zde sloužila pouze dva roky, kdy mě zastupovala, protože jsem byla na mateřské dovolené,“ sdělila ParlamentnímListům.cz dcera Libuše Kopřivová, která slouží v Mladé Boleslavi jako farářka od roku 1993. Druhá dcera Jindřiška Buttová je také farářkou CČSH a v současné době slouží v náboženské obci v Praze - Krči. Jindřich Hanuš bohužel v polovině minulého roku zemřel.
SLEDUJEME Miliardy pro církve
Současnost je nicméně plná náboženské nesnášenlivosti a svůj podíl na ní má stále odkládané navrácení církevního majetku. „Co bylo ukradeno, mělo by být vráceno. Potíž je v tom, komu, co, kdy, v jaké souvislosti a s jakými důsledky bylo ukradeno. Máme na mysli přesuny majetků nejen v době po roce 1948, ale například i v době protireformace nebo josefinismu. Ke skutečné nápravě nikdy nemůže dojít. Smutné ovšem je, že tyto otázky nebyly řešeny bezprostředně po roce 1989, dvacet let byly osvědčeným prostředkem předvolebních kampaní a v současné, ne právě dobré ekonomické situaci, slouží opět politickým cílům a asi ještě budou. Mimo jiné i odváděním pozornosti od skutečných příčin a skutečného rozsahu nedobré ekonomické situace. Podle vystoupení některých politiků to někdy vypadá, že nebýt církevních restitucí, nebyl by snad ani státní dluh,“ říkají svorně obě Libuše.
Příkop mezi církvemi a nevěřícími
Církev československé husitská vznikla v roce 1920. „Veškerý její majetek byl pořízen ze sbírek a darů jejích členů. Z toho je zřejmé, že naše církev nepatří a nikdy nepatřila k církvím bohatým na hmotné statky. Přesto i ona o některé nemovitosti a pozemky přišla a i jí se restituce církevního majetku týkají. Myslím si však, že zákon o majetkovém narovnání tak, jak je navržen, v kombinaci se současnou ekonomickou situací, prohloubí příkop mezi církvemi a nevěřící většinou a zkomplikuje i vztahy mezi jednotlivými denominacemi,“ míní Libuše Hanušová.
Psali jsme:
„Nevím, jestli „český nenávistný ateismus“ je světový fenomén, zda je to vůbec vědomý ateismus a jestli je nenávistný. Odklon od křesťanských, židovsko-křesťanských, kořenů a hodnot je patrný i jinde v Evropě. U nás je to asi spíše neznalost a nezájem, až ignorace. Čtyřicet let bylo církvím prakticky znemožněno veřejné působení. Dnes jsme zase již více jak dvacet let masivně přesvědčování, třeba reklamou, ale žel i z některých oficiálních míst, že máme vše ve vlastních rukách a na nic a nikoho se nemáme a nemůžeme spoléhat. Odklon od křesťanských hodnot souvisí také s celkovou krizí společnosti, proklamovaným individualismem, materialismem, konzumním způsobem života a absencí veškerých autorit,“ doplňuje Libuše Kopřivová, farářka CČSH v Mladé Boleslavi. Podle ní, a na tom se jistě shodne i se svojí maminkou, je nezanedbatelná i krize hodnot morálních, kdy mnohdy z celého desatera zbývá jen „nezabiješ“.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
