Co soudíte o podivném spojenectví Václava Klause a Miloše Zemana, které začalo opoziční smlouvou?

Dalo by se říci, že se ideologické póly přitahují, ale to v tomto případě není to nejpodstatnější. Mimo jiné proto, neboť Klaus je spíše rétorický pravičák, ale jeho reálná politická rozhodnutí nemají s tradiční konzervativní pravicí příliš společného. A ani Zeman není klasickým typem levicového předáka. Vždy byl spíše salónním futurologem a vizionářem. Oba jsou svou výbavou odtrženi od reálného života. Ani jejich vzdělanost a inteligence jim nepomohla ve velmi nedobrém odhadu na lidi. Na vrcholu moci podléhali vábení lichotníků. Oba mají nízkou míru empatie. Oposmlouva byl Klausův trik, na nějž Zeman skočil, neboť si chtěl plnými doušky užít pocitu vítězství. Ta tam byla razance proklamované akce „čisté ruce“. V pozadí se rodily nové dohody na půdorysu Langer a Gross a stát přešel pod kontrolu klientelistických sítí. Na tento trend pak navázali až obludným způsobem Topolánek, Kalousek a jiní. Pokračování spojenectví není překvapivé. Vítěz píše dějiny. A Klaus si říká, když už teda musí odejít, nechť je tam jeho dlouholetý parťák i oponent v jedné osobě.

Bude podle vás toto spojenectví pokračovat i se Zemanem na Hradě?

Pokud bude chtít Zeman ve své poslední politické roli uspět, pak se bude muset od Klause oprostit. Prozatím to tak nevypadá. Mám zkušenost, že podpora Klause v prezidentské kampani mu hlasy spíše ubírala. Pragmatická dělba moci a vlivu je něco jiného než dohoda o stabilitě a společných hodnotách. Mám stále dojem, že oba pánové do této interpretace společné minulosti spíše projektují své dojmy a pocity než realitu a fakta. Vyšší kartu má nyní Zeman. Na něm záleží. Nedůstojný Klausův odchod, spojený s šokující amnestií a kopáním kolem sebe, si nezaslouží příliš respektu a uznání.