Když sáhnu do své paměti, začínal jsem vést Agrární komoru ČR v roce 2005. Můj předchůdce, bouřlivák Václav Hlaváček, zasahoval povědomí českých občanů a strašil svědomí českých politiků. Dodnes si živě vzpomínám, jak na Těšnově museli po jedné jeho akci čistit fasádu Ministerstva zemědělství. Skončily na ní desítky vajíček rozzuřených demonstrantů. To bylo někdy v roce 2002 a tehdy ho znali novináři, politici, poslanci i občané. Po něm jsem byl v roce 2005 zvolen do čela této rozhodující nevládní organizace, která spolu s Hospodářskou komorou je ze zákona, já. Jako nový prezident komory jsem měl mnoho plánů, snů a představ, ale na druhé straně také obav.

Největší obava tehdy byla, aby Ukrajina, až nastartuje svoje zemědělství a začne pořádně obdělávat svoji nesmírně úrodnou půdu, černozem, k nám nezačala vyvážet obilí. Tehdy byl mír, Ukrajina se těžko živila sama, cirka 40 % úrodné půdy se neobdělávalo! Až nyní, po osmnácti letech k nám ukrajinské obilí dovážíme. Rozhodl o tom ministr zemědělství pan Nekula, ze zahraniční služební cesty z Filipín ho podpořil premiér Fiala. „Česká republika neplánuje jít ve šlépějích Polska, Slovenska a Maďarska a nezavede zákaz na dovoz obilí z Ukrajiny. V pondělí to oznámil ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL),“ se dočteme 17. 4. 2023 v 16 hod. na Novinkách. A aby snad nebylo pochyb, tak pan ministr Nekula pravil, cituji: „V průběhu víkendu jsem téma dovozů zemědělských komodit z Ukrajiny řešil přímo s komisařem pro zemědělství Januszem Wojciechowským, ptal jsem se ho, jaká bude reakce Evropské komise na oznámený zákaz dovozu ze strany Polska a Maďarska. Jednoznačně mi potvrdil, že podobná jednostranná opatření jsou nepřijatelná“.

Obilí z Ukrajiny nepotřebujeme. Sami máme přebytek. Kvalitního!

Tolik na úvod mého zamyšlení a pojďme k faktům. Tak za prvé, obilí z Ukrajiny nepotřebujeme, máme svého dostatek. Je kvalitní, pěstované podle přísných eurostandardů a kontrolované ÚKZUZ. Nic takového u obilí z Ukrajiny garantováno není. S výjimkou názorů páně Prouzy (viceprezident Hospodářské komory ČR) a politiků plnících ideové zájmy a snad i zadání ze zahraničí, se odborníkům nesvázaných hmotnými zájmy a politickou autocenzurou, to je strachem ze zveřejnění svých odborných názorů, může o kvalitě a zdravotní bezpečnosti těchto dovozů z Ukrajiny jenom zdát.
Ale hlavně, naše země má přebytek obilí. Celková sklizeň v roce 2022 byla 8,1 milionu tun obilovin, z toho 0,7 mil. t kukuřice na zrno. Domácí spotřeba činí 4,9 milionu tun, zbytek – 3,2 milionu tun musíme vyvézt.

Za tohoto stavu ministr Nekula a premiér Fiala rozhodují o dovozu obilí z Ukrajiny. Z válčící země, která, jak píše 21. dubna na Seznamu ve svém článku Filip Harzer a snaží se vysvětlit proč mimo ČR ostatní spojenci Kyjeva zakazují ukrajinský dovoz. Cituji: „Zároveň se při jeho pěstování nemusí dodržovat předpisy stanovené EU. To například znamená v unii zakázaných pesticidů.“ K tomu dodávám pro představu čtenáře – například rtuťová mořidla osiva, rovněž pesticidy, před setím. No a takové látky, mykotoxiny, byly v ukrajinském obilí odhaleny v polovině dubna na Slovensku, stejně tak v Maďarsku.