Areál je oplocený, jednotlivé sklady jsou zabezpečeny elektronicky, opatřeny mřížemi, bytelnými dveřmi a hasicím zařízením. ParlamentníListy.cz se proto na základě informací insdiderů z regionu a zbrojní branže pokusily zrekonstruovat, co se v areálu muničních skladů od půlky října skutečně stalo.
Ve středu patnáctého října ve tři čtvrtě na dvanáct přijel do areálu skladů majitel a jednatel firmy Imex Group Petr Bernatík a vyzvedl si klíče od všech šesti skladů. Sám. V areálu se zdržel zhruba tři hodiny. Policie nyní zjišťuje, co přesně Bernatík ve skladech dělal a zda jeho verze odpovídá skutečnosti.
Šestnáctého října v sedm hodin ráno přijeli do areálu dva místní zkušení zbrojíři s třicetiletou praxí a tři brigádníci. Zbrojíře vysadili v jednom ze skladů a sami zamířili do skladu s číslem 16. Podle tvrzení firmy Imex Group měli přelepovat zabalenou munici, která měla být vyexpedována cílovému zákazníkovi. Co zbrojíři ve skladu skutečně dělali, na tuto otázku se pokusí nalézt odpověď Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který případ vyšetřuje.
- Vlachovice po explozi
Nedbalost, nebo záměr?
Verze jsou v podstatě dvě: Buďto zbrojíři neobratně manipulovali s municí a došlo k fatální explozi, což by se vzhledem k jejich erudici nemělo stát. Také mohli něco zanedbat, například si zapálit cigaretu nebo zajiskřit. Ale ani tato alternativa nepřichází příliš do úvahy, sami by totiž hazardovali se svým životem. Nebo do skladu montovali výbušné zařízení, které mělo později munici, s níž jsou dle zpráv médií spojeny možné problémy v zahraničí, například v Bulharsku, vyhodit do povětří. Možný problém s byznysem tak mohl být díky pojistce společnosti elegantně vyřešen pojistným podvodem. Podobným závěrům se Imex Group celkem logicky brání, ale do skončení vyšetřování detektivů není tato varianta vyloučena. Ve hře by byla ještě možnost, že oba zbrojíře někdo zabil a do skladu nainstaloval výbušné zařízení. To je ale hodně odvážná verze.
Sklad č. 16 obsahoval zhruba 50 tun munice, která byla výbuchem 16. října 2014 rozmetána až do vzdálenosti 800 metrů. Oba zbrojíři při výbuchu zemřeli, respektive po nich zůstaly spálené ostatky.
Jeden ze svědků popsal explozi následovně: „Jako první zazněl slabší výbuch, posléze se rozpoutal požár a následovala obrovská detonace. Zhruba 10 minut sklad číslo 16 hořel na padesáti metrech délky, patnácti metrech šířky a plameny dosahovaly zhruba sedmi metrů. Auto zbrojířů ale zůstalo na místě, v uvozovkách, pouze shořelo." Někteří experti se proto domnívají, že požár a explozi mohl způsobit například fosfor z iniciované letecké pumy. Dělostřelecká, tanková a pěchotní munice by měla být proti požáru odolná, její náplň by prostě měla hořet a ne explodovat. Jenže fosforové magma, dosahující při hoření teploty až 1700 stupňů, se mohlo roztéci po muničním skladu a nevypočitatelně iniciovat výbuch ostatní uskladněné munice.
V areálu poté řadu dní docházelo k náhodným neřízeným detonacím. Ty mohl způsobit pád rozmetané munice ze stromů nebo jinak poškozenou mohla iniciovat zvěř. Třicátého listopadu policie oznámila, že přístupové cesty v areálu byly vyčištěny a brzy tak může dojít k odvozu zhruba sedmi tisíc tun munice ze skladů v postiženém areálu. Jenže o tři dny později, 3. prosince 2014, došlo k dalšímu výbuchu munice. Tentokrát ve skladu číslo 12. Ten měl obsahovat 13 tun výbušnin.
To, že by mohl sklad explodovat kvůli nějakému „zbytku“ odhozené munice, je téměř vyloučeno. Sklad číslo 12 byl vzdálen od 16, která explodovala v půlce října jako první, 1200 metrů vzdušnou čarou, navíc za terénní bariérou. Fyzická ostraha vybuchlé 16 přitom byla umístěna ve vzdálenosti 800 metrů. Ke skladu číslo 12 se tak po nepříliš náročném překonání plotu celého areálu mohl dostat prakticky kdokoli. Navíc, po explozi 16 byl v celém areálu vypnutý proud. A záložní zdroje elektronického střežení vydrží maximálně pár dní. Do skladu se tedy například mohl dostat člověk, který měl přesné ponětí o tom, jak jsou nastavena bezpečnostní opatření. A věděl, že elektronická ostraha nebude fungovat.
Sklad mohl být úmyslně odpálen
Policie explozi skladu číslo 12 vyšetřuje jako obecné ohrožení v posledním odstavci. Laicky řečeno, že sklad někdo úmyslně odpálil. Reálné možnosti odpálení jsou víceméně dvě: Výbušné zařízení bylo do skladu číslo 12 nainstalováno ještě před výbuchem prvního skladu 16. Tato verze by nasvědčovala tomu, že iniciační zařízení musel dovést do skladu a připravit někdo ze zaměstnanců Imex Group, aby jej vyhodil do povětří. Policie svoje vyšetřovací verze tají, ale tuto teorii stoprocentně prověřuje.
Nebo by mohlo být výbušné zařízení do skladu nainstalováno až po explozi skladu s číslem 16. Odpáleno pak mohlo velmi pravděpodobně být za pomoci mobilního telefonu. Časovaný spínač by nejspíš do úvahy nepřicházel. Navíc ten, kdo jej mohl do skladu přinést a instaloval, by se zcela určitě nechtěl sám ohrozit na životě.
Kdo mohl být tím posledním návštěvníkem, jenž vyhodil do vzduchu sklad č. 12, jehož exploze natolik znepokojila pyrotechnické specialisty, kteří nad skladem přelétali v armádním vrtulníku? Varianty jsou tři. První a nepříliš pravděpodobnou je zásah duševně vyšinutého člověka. Druhou je, že sklad vyhodil sám nájemce Imex Group, třetí, že šlo o důsledek konkurenčního boje.
Klíčovou otázkou, na kterou policie hledá odpověď, je: Proč explodovaly pouze sklady Imex Group, když v celém areálu je hned několik dalších areálů, ve kterých skladuje, nebo delaboruje munici konkurence? Na tuto otázku by jako odpověď mohly pasovat v podstatě všechny tři varianty, jak k řízenému výbuchu skladu číslo 12 došlo.
Poměrně důležitou informací je, že dvanáct dní před výbuchem ze 3. prosince byl sklad číslo 12 zkontrolován policií a označen jako „čistý“. Toto zjištění by tak nahrávalo verzi, že výbušné zařízení do skladu přinesl někdo až po policejní kontrole. A prostor a čas k tomu rozhodně byl.
Vyšetřovatele nyní čeká nesnadná práce. V troskách skladu se budou snažit nalézt zařízení, které explozi muničáku adjustovalo. A vlastní způsob adjustace roznětky, zda šlo o mechanickou, časovanou, nebo odpálenou signálem GSM.
Detektivové si proto zcela jistě od telefonních operátorů vyžádají screening z přilehlých takzvaných BTS, základnových převodních stanic. A budou zjišťovat, zda se v době exploze v jejich dosahu nenacházel telefon nebo zařízení se SIM kartou, které bylo použito jenom jednou, buďto odeslanou SMS nebo nezvednutým hovorem. Ale ani ve chvíli, pokud by se jim podařilo takovouto stopu zachytit, nebude jednoduché se k viníkovi dobrat. Pokud byl k inicializaci exploze použit mobil, snadno identifikovaný podle IMEI, bude již někde na dně zatopeného lomu, nebo spálený v kamnech. A jedinou stopou k anonymnímu kupci by pak mohla být náhoda, že si inkriminovaný mobil koupil přes platební kartu a nezaplatil jej v hotovosti. Ale této alternativě nejspíš nevěří ani sami detektivové. Dotyčný by totiž musel být úplný hlupák.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
