Připomeňme si ještě jednou, co uvedla novopečená ministryně Parkanová, když po necelých dvou měsících ve funkci celou kauzu bombasticky prezentovala novinářům. Ministryně tehdy připustila, že při vyšetřování kauzy pomáhali i vojenští policisté. Když však byla tázána na roli vojenského zpravodajství, odpověděla: „To nebudu komentovat.“

Tehdejší mluvčí protikorupční policie, která na tiskovce seděla spolu s ministryní, pak slíbila, že prověřování nepochybně dospěje k dalším závěrům. Co je tímto myšleno, se ukázalo v následujících měsících, když policejní orgány vtrhly do několika firem, zabavily počítače a mnoho dokumentů a na podzim roku 2007 začaly být stíhány konkrétní osoby.

Není bez zajímavosti, že ačkoliv vyšetřovatelé měli k dispozici množství dokumentů z razií ve firmách, základem pro zahájení vyšetřování nebyly u řady obviněných tyto dokumenty, ale odposlechy, pořízené orgánem, který by člověk nečekal. Autorem odposlechů bylo Vojenské obranné zpravodajství, jehož úkolem bylo primárně odhalování cizích rozvědných služeb na našem území.

Již v minulém textu ParlamentníListy.cz uvedly, že vojenská kontrarozvědka se o kauzu zajímala již dva roky před tím, než věc dostal policejní útvar odhalování korupce (dnes tolik známý ÚOKFK), kterému od začátku příslušela. Zásadní tiskovka ministryně Parkanové se pak odehrála ještě téměř o další rok později.

Hlavně potrestat zločince, psal žalobce na Ústavní soud

O tom, jak do celé kauzy „korupce na obraně“ vojenské obranné zpravodajství zasahovalo, je k dispozici velmi poučné čtení v nálezu Ústavního soudu, na který se obrátila jedna ze stíhaných. Ta si stěžovala, že proti ní bylo v roce 2007 zahájeno trestní stíhání na základě odposlechů, provedených Vojenským obranným zpravodajstvím v roce 2005.