„V organizaci jsem dva roky, předtím jsem studovala mezinárodní rozvojová studia v Olomouci. Začala jsem jezdit do Tanzanie a pak jsem se věnovala Kongu, kde jsem zatím byla dvakrát a strávila tam tři měsíce. A za nedlouho tam jedu zase na dva měsíce. Jinak pracuji v Praze,“ představila se na úvod Zuzana Břehová, koordinátorka mise v Demokratické republice Kongo společnosti Člověk v tísni.

Rosteme!

„Šimon Pánek je pořád naším hlavním ředitelem. On to celé začal oficiálně v roce 1992. Tomu předcházela humanitární pomoc po zemětřesení v Arménii v roce 1988. Už to dávno není malá organizace, ale zároveň tam pořád funguje to, co tam přinesl Šimon Pánek jako studentský vůdce při sametové revoluci. A to si neseme v sobě,“ uvedla přednášející zhruba necelé dvacítce vesměs mladých lidí. „Ve srovnání s jinými organizacemi ve světě, které dělají humanitární rozvojovou pomoc, jsme ‚trochu jedineční‘ ve vnitřní pospolitosti. A ta práce je vlastně životní styl. Všichni se tomu chtějí věnovat i více, než by občas bylo i zdravé,“ svěřila se koordinátorka. Jenom v Česku má podle ní Člověk v tísni asi 400 zaměstnanců. „Činnost je poměrně velká a i se zahraničními kolegy v misích je nás 1 800 až 2 000… Už je to prostě hodně lidí na to, aby to šlo uřídit ‚sluníčkářskou cestou‘. Takže se dostává na profesionalismus a jsme srovnatelní s velkými organizacemi, které v Evropě jsou. V Česku jsme největší, ve střední Evropě jedni z největších,“ pochlubila se Břehová.

„Neděláme jen humanitární zahraniční mise, činnost v Česku je poměrně velká. Je to globální rozvojové vzdělávání na školách, podpora vzdělávacího systému v Česku, sociální práce a dluhová problematika, kterou děláme ve všech regionech,“ informovala přítomné přednášející zmiňující také festival dokumentů Jeden svět.