Před několika týdny jsem v NEWSROOMU upozornil na vcelku signifikantní příklad plýtvání koncesionářskými daněmi pravidelně plynoucími do útrob „naší“ Česká televize. Kladl jsem otázku, jak je možné, že na ordinérní zpravodajskou reportáž celkem běžně jezdí třeba i sedm jejích zaměstnanců, zatímco ze soukromých televizí v průměru dvoučlenný štáb. Odpověď složitě nehledejme, zkrátka zákonný pěnězovod na placení stovek a tisíců lidí z ČéTé jen těžko vyschne, a znáte to, z cizího krev nikdy nepoteče.
No a s tímto přímo souvisí zážitek mého kamaráda, který je ze své funkce s médii v pravidelném styku. Nedávno pozval novináře na zajímavou akci a Česká televize zřejmě nechtěla nechat nic náhodě, vždyť posuďte sami. Nejprve dorazil přenosový vůz se štábem na živý vstup pro vysílání Studia 6. Pár minut po jeho odjezdu se na místě objevil další štáb s tím, že chce natočit reportáž pro Události. A aby toho nebylo málo, tak druhý den mu volá redaktorka pořadu Události v regionech, že by to všechno chtěla natočit znovu. Prostě dokonalá ukázka veřejnoprávní anarchie. Kolik takových excesů na Kavkách je? Kolik desítek milionů korun povinných plátců vyletí komínem?
Informace o Sýrii se berou od člověka, který v zemi 18 let nebyl
V poslední době jsme z úst vedení České televize trochu opatrně slyšeli, že zdroje jaksi nejsou a že by bylo dobré uvažovat o zvýšení sazby povinného výpalného alias koncesionářských poplatků. Ještě bych dokázal vystát, pokud by tyto prostředky šly především do objektivity a nestrannosti zpravodajství a publicistiky, a to formou cest zpravodajů například do rizikových oblastí současného světa.
Z mého pohledu je totiž až skandální, když „zaručené zprávy“ ze Sýrie ČéTé přebírá od „renomovaných“ informátorů jako Reuters, New York Times či CNN odkazujících na zdroje typu Bílých přileb či Syrské organizace pro lidská práva sídlící v britském Coventry, jejíž šéf v Sýrii nebyl 18 let. Takže mi vrtá hlavou, proč nepošlou do Damašku třeba pana Kubala, který to tam už zná, aby se na dění zeptal tamních obyvatel a přinesl objektivní reportáž o situaci. Vždyť Česká republika má v Damašku ambasádu, ta by mu jistě poskytla součinnost.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník