Vaše strana se rozhodla jít do dvojkoalice se Starosty a nezávislými. Vy už jste podobnou zkušeností prošel, když KDU-ČSL kandidovala ve sněmovních volbách s Unií svobody, ale v té době vám průzkumy veřejného mínění dávaly mnohem větší šanci na úspěch než dnes. Jak vnímáte spojení se Starosty a nezávislými?

Já se na to nedívám otázkou toho, kolik z toho je mandátů nebo kolik je procent voličských preferencí. Kdybychom se na to dívali takhle, tak bychom mohli jít do koalice s kýmkoli. Ale jde o otázku zásadní, aby v Poslanecké sněmovně byla přítomna křesťanskodemokratická politika a tu podle mne reprezentuje jenom KDU-ČSL. To znamená, že jakákoli dohoda dál je dohoda, která jde za hranici přítomnosti křesťanské demokracie v Poslanecké sněmovně. Jde o to, jak se bude hlasovat, co se bude podporovat – o to mi jde na prvním místě.

Na tom se dá přece s koaličním partnerem předem dohodnout, ne?

Já to říkám proto, že jsme měli s Unií svobody dohodu, ale hned po volbách se vytvořily dva poslanecké kluby – klub Unie svobody a klub KDU-ČSL. Vzápětí po volbách jsme zase byly dvě strany. Jde o to, aby ve Sněmovně byla zastoupena křesťanská demokracie, to je úkol číslo jedna. A to hraje roli i pro koalice do budoucna, protože samozřejmě je lépe se dohodnout na vládní koalici s jednou stranou, která je monolitní, pokud jde o její program, než s koalicí dvou stran. Když čtu články a komentáře, že tato koalice může zabránit Andreji Babišovi získat převahu, to možné je, nicméně politika se nedělá jen proto, aby se něčemu bránilo, ale především aby se něčeho dosáhlo.