Nad vyjádřením premiéra Alexise Tsiprase, že Řekové jsou na hranici toho, co vydrží, se pozastavuje konzultant Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut Petr Nečas. Vždyť kupní síla průměrného řeckého starobního důchodu je o desítky procent vyšší, než je tomu u stejného českého důchodu, a celkový výkon řecké ekonomiky je dnes slabší než české. „Řecko, i když to slyšet nechce, si žije stále nad poměry. Že není možné mít s výkonem české ekonomiky německé penze, chápe u nás i malé dítě. Jak je tomu u většiny dospělé řecké populace vzhledem k výsledku nedělního referenda, je otázkou,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz bývalý předseda vlády Petr Nečas.
Odmítá zjednodušující šovinismus, že by Řekové byli línější nebo vychytralejší než Češi, ale za posledních dvacet let přivykli kombinaci žití z dluhů veřejných rozpočtů, vodopádu evropských dotací a příjmů z turistického ruchu, ke kterým se za posledních deset let přidaly i nízké ůroky u půjček díky euru. „Jak chce pan Tsipras hájit tento svůj postoj vůči Litevcům, Lotyšům a Estoncům, kteří za posledních 25 let prošli minimálně dvakrát ekonomickým pádem, o jakém se Řecku ani nesnilo? Jak ho chce hájit vůči Slovákům a Malťanům, jejichž výše půjček Řecku vůči síle jejich ekonomiky patří k nejvyšším?“ ptá se bývalý český premiér.
Odchod z eurozóny je pro Řecko jediným možným řešením
Za jediné možné východisko považuje to, že Řecko musí projít hlubokou ekonomickou a společenskou transformací, do jisté míry srovnatelnou s transformací postkomunistických zemí. „Musí posílit instituce, mít například zcela funkční registr nemovitostí či berní úřady schopné vybírat alespoň nějaké daně. Musí dramaticky zredukovat přebujelý veřejný sektor a výrazně liberalizovat ekonomiku. A musí se smířit s neufinancováním svého bizarního důchodového systému požírajícího více než šestinu řeckého HDP. Zda je toho všeho schopno s marxistickou vládou, je jiná otázka,“ podotýká Petr Nečas.
Psali jsme:
To vše ale může Řecko udělat jen mimo eurozónu a odchod z ní je jeho jedinou možností, protože nemá konkurenceschopnou ekonomiku. „V eurozóně zůstane jen dluhovým protektorátem svých silnějších partnerů, stávajících dluhů se nikdy nezbaví a do deseti let bude opět v bankrotu. A to si Řekové, pokud chtějí zůstat hrdým a sebevědomým národem, nezaslouží,“ myslí si konzultant Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut, které řídí jeho bývalý vládní kolega Alexandr Vondra.
Tsipras je politická infekce, kterou je nutné eliminovat
Petr Nečas je přesvědčen, že pod vedením premiéra Alexise Tsiprase Řecko dříve či později přestane dodržovat své závazky. K tomuto závěru lze snadno dospět po přečtení jeho rozporuplných a protiřečících výroků za poslední dva týdny. „Pan Tsipras je politická infekce, kterou je nutné eliminovat, jinak jako nákaza rozloží eurozónu. On je totiž připraven k exportu revoluce. Jako Che Guevara, po kterém pojmenoval svého syna. Svou politiku bere jako misijní cestu mezi pohany. Poslední řečtí věrozvěsti mající význam pro Evropu však byli svatí Konstantin a Metoděj,“ konstatuje Petr Nečas.
Řešením pro Řecko i eurozónu vidí expremiér v dohodnutém a řízeném odchodu Řecka, čili v tzv. grexitu. Ten by však neměl být doprovázen humanitární pomocí, ale poměrně velkorysým novodobým Marschallovým plánem a restrukturalizací dluhů, včetně jejich výrazného umazání a odložení splátek. „Žádat toto ze strany Řecka jako protiváhu jeho odchodu z eurozóny je naprosto legitimní. Počátek tzv. finanční záchrany Řecka spočíval přece ve skutečnosti v záchraně německých a francouzských bank, pojišťoven a finančních institucí příliš angažovaných v nákupech řeckých dluhopisů,“ připomíná pedagog Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut.
Eurozóna musí upřednostnit ekonomickou realitu před politickou vůlí
Navíc upozorňuje, že Řecko do eurozóny sice nikdy nepatřilo, ale k politickému a ekonomicky nerozumnému rozhodnutí o jeho členství bylo zapotřebí dvou stran. „Řecko již za něj platí, nyní musí zaplatit i eurozóna. Grexit je splátkou za grentry – řecký vstup. V potaz se musí brát i širší strategické a geopolitické zájmy EU a NATO. Kancléřka Merkelová má pravdu, že krach eurozóny by znamenal krach EU. Odchod Řecka však není krachem eurozóny, jen krachem představ, že politická vůle může ošidit ekonomickou racionalitu. A tu by eurozóna měla nyní upřednostnit před dalším triumfem politické vůle,“ uzavírá Petr Nečas.
Celé znění vyjádření Petra Nečase:
Racionální přístup k Řecku
Podle svého premiéra Tsiprase jsou Řekové na hranici toho, co vydrží. A to v situaci, kdy je kupní síla průměrného řeckého starobního důchodu o desítky procent vyšší, než je tomu u stejného českého důchodu. Přestože celkový výkon řecké ekonomiky je dnes slabší, než české. Jinými slovy řečeno, Řecko, i když to slyšet nechce, si žije stále nad poměry. Že není možné mít s výkonem české ekonomiky německé penze, chápe u nás i malé dítě. Jak je tomu u většiny dospělé řecké populace vzhledem k výsledku nedělního referenda, je otázkou.
Řekové nejsou líní o nic více nebo méně než jsme my, Češi. Ani vychytralejší. Tento zjednodušující šovinismus je nutné odmítnout. Jen za posledních 20 let přivykli kombinaci žití z dluhů veřejných rozpočtů, vodopádu evropských dotací a příjmů z turistického ruchu, ke kterým se za posledních 10 let přidaly i nízké ůroky u půjček díky euru.
Jak chce pan Tsipras hájit tento svůj postoj vůči Litevcům, Lotyšům a Estoncům, kteří za posledních 25 let prošli minimálně dvakrát ekonomickým pádem, o jakém se Řecku ani nesnilo? Jak ho chce hájit vůči Slovákům a Malťanům, jejichž výše půjček Řecku vůči síle jejich ekonomiky patří k nejvyšším? Nebo vůči Italům a Španělům, kteří, přestože jsou také v problémech, půjčili Řecku dohromady téměř jako Němci? A co Irové a Portugalci, kteří bolestivé ůspory, na rozdíl od Řeků zvládli?
Řecko musí zkrátka projít hlubokou ekonomickou a společenskou transformací, do jisté míry srovnatelnou s transformací postkomunistických zemí. Musí posílit instituce, mít například zcela funkční registr nemovitostí či berní ůřady schopné vybírat alespoň nějaké daně. Musí dramaticky zredukovat přebujelý veřejný sektor a výrazně liberalizovat ekonomiku. A musí se smířit s neufinancováním svého bizarního důchodového systému požírajícího více než šestinu řeckého HDP. Zda je toho všeho schopno s marxistickou vládou, je jiná otázka.
To vše může Řecko udělat jen mimo eurozónu. Jeho odchod z ní je jedinou možností. Řecko není konkurenceschopnou ekonomikou a pod deštníkem eurozóny se jí nikdy nestane. V eurozóně zůstane jen dluhovým protektorátem svých silnějších partnerů, stávajících dluhů se nikdy nezbaví a do 10 let bude opět v bankrotu. A to si Řekové, pokud chtějí zůstat hrdým a sebevědomým národem, nezaslouží.
Pod vedením premiéra Tsiprase také dříve či později přestane Řecko dodržovat své závazky. Na to si stačí přečíst jeho rozporuplné a protiřečící výroky jen za poslední dva týdny. Pan Tsipras je politická infekce, kterou je nutné eliminovat , jinak jako nákaza rozloží eurozónu. On je totiž připraven k exportu revoluce. Jako Che Guevara, po kterém pojmenoval svého syna. Svou politiku bere jako misijní cestu mezi pohany. Poslední řečtí věrozvěsti mající význam pro Evropu však byli svatí Konstantin a Metoděj.
Řešením pro Řecko i eurozónu je dohodnutý a řízený odchod Řecka, čili grexit. Doprovázený však nikoliv humanitární pomocí, ale poměrně velkorysým novodobým Marschallovým plánem a restrukturalizací dluhů, včetně jejich výrazného umazání a odložení splátek. Žádat toto ze strany Řecka jako protiváhu jeho odchodu z eurozóny je naprosto legitimní. Počátek tzv.finanční záchrany Řecka spočíval přece ve skutečnosti v záchraně německých a francouzských bank, pojišťoven a finančních institucí příliš angažovaných v nákupech řeckých dluhopisů. Navíc, Řecko do eurozóny nikdy nepatřilo. K politickému a ekonomicky nerozumnému rozhodnutí o jeho členství však bylo třeba dvou. Řecko již za něj platí, nyní musí zaplatit i eurozóna. Grexit je splátkou za grentry-řecký vstup. V potaz se musí brát i širší strategické a geopolitické zájmy EU a NATO.
Kancléřka Merkelová má pravdu, že krach eurozóny by znamenal krach EU. Odchod Řecka však není krachem eurozóny, jen krachem představ, že politická vůle může ošidit ekonomickou racionalitu. A tu by eurozóna měla nyní upřednostnit před dalším triumfem politické vůle.
Petr Nečas, konzultant
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
