Já prostě Čechy nepřesvědčím, aby brali uprchlíky, naléhal Zaorálek na hlavouna EU. Ten pokýval hlavou a řekl: „Stejně vás potrestáme.“ Je jim všechno jedno

07.06.2017 14:35

REPORTÁŽ „Připadal jsem si jako blázen po setkání s řeckým eurokomisařem Avramopoulosem. Vysvětloval jsem mu, že u nás lidi prostě nepřesvědčíme, abychom přijímali uprchlíky z islámských zemí, když si ani v řadě vyspělých států Evropy s nimi nevědí rady a oni se pak radikalizují. Avramopoulos si mne vyslechl, pokyvoval hlavou, ale stejně pak veřejně vyhlásil, že země, které nedodrží uprchlické kvóty, budou sankcionovány,“ uvedl v odborné debatě o budoucnosti Česka v Evropské unii ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD), který si na diskuzi k tomuto tématu přizval do Ostravy europoslance a sociologa Jana Kellera a renomovaného profesora filosofie Václava Bělohradského.

Já prostě Čechy nepřesvědčím, aby brali uprchlíky, naléhal Zaorálek na hlavouna EU. Ten pokýval hlavou a řekl: „Stejně vás potrestáme.“ Je jim všechno jedno
Foto: Jan Štěpán
Popisek: Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek (ČSSD) si na diskusi do Ostravy pozval europoslance a sociologa Jana Kellera a renomovaného profesora filosofie Václava Bělohradského
reklama

Léta 2017 a 2018, kdy se v řadě evropských zemí uskuteční parlamentní volby, budou pro budoucnost Česka i celé Evropy tentokrát nadmíru důležitá, a to zvlášť, když politická situace ve světě není vůbec růžová a připomíná dobu před první světovou válkou. A to včetně tvrdého prosazování národních zájmů USA, jak to dnes předvádí Donald Trump. To si alespoň myslí ministr zahraničních věcí a místopředseda sociálních demokratů Lubomír Zaorálek. Podle jeho dalších slov se bude muset Česká republika brzy rozhodnout, kterým směrem se vlastně vydá. Jestli k přijetí eura a větší integraci Evropské unie, která může znamenat i mnoho dalších nepříjemných omezení s určitou menší ztrátou suverenity, anebo zůstat spíše na okraji EU, kde nám může hrozit hospodářský pokles i pomalejší ekonomický vývoj.  Rozhodování o tom tedy bude velmi nesnadné a složité. V průběhu debaty pak zazněla z úst všech tří politických osobností velmi tvrdá kritika Evropská unie, nicméně s dovětkem, že Česko je s ní velmi úzce hospodářsky provázané, a není proto možné zůstat v izolaci.   

„Mně nejvíce vadí, že v Unii se vlastně nedělá tradiční politika se všemi nutnými kompromisy, které k ní neodmyslitelně patří. Vládne tam úřednicko-byrokratický systém ve stylu, když neuposlechnete našich příkazů, tak vás dáme k Evropskému soudu a konec. Nejzřetelněji se to projevilo při migrační krizi, kdy jsem hned od počátku přesvědčoval vedení Evropské komise, že my přece nemusíme zažít podobnou negativní zkušenost s islámskými imigranty jako v řadě vyspělých západoevropských zemí. Není to přece naše povinnost. Znám situaci v některých francouzských arabských čtvrtích a tam se opravdu nedá moc klidně žít,“ konstatoval ministr Zaorálek. Svoje názory pak ještě doplnil: „To neznamená, že bychom byli nějací xenofobové, v posledních letech jsme například přijali desetitisíce Ukrajinců i Vietnamců, protože i druhá generace těchto přistěhovalců se s námi sžila, není dramaticky frustrovaná a neprovádí nám tady žádné teroristické útoky. Teď se situace s migrační tématikou začíná opakovat. Já jsem si zas připadal jako blázen. Sjednal jsem si schůzku s řeckým eurokomisařem Dimitrisem Avramopoulosem a vysvětloval mu, že u nás lidi prostě nepřesvědčíme, abychom přijímali uprchlíky z islámských zemí, když si v řadě vyspělých států Evropy s nimi nevědí rady a oni se pak radikalizují. Avramopoulos si mne vyslechl, pokyvoval hlavou, ale stejně pak veřejně vyhlásil, že země, které nedodrží uprchlické kvóty, budou sankcionovány. Nepřijal ani argument, že pokud bychom kvóty u nás tvrdě prosazovali, získaly by přízeň voličů nacionalistické strany. Jim je to jedno, což je strašně krátkozraké, a důsledkem toho byl i brexit, za nejdůležitější považují jen splnění cílů, které si daly státy, které nyní nejvíce ovlivňují dění v EU.“

Finanční krize rozdělila státy Evropské unie

Místopředseda ČSSD potom dále kritizoval vedení EU za to, že je zcela odtržené od života běžných lidí, a podotkl, že by jim určitě neuškodila některá reálná zkušenost. „Musím se přiznat, že jsem asi selhal jako příznivec multikulti. Bydlel jsem na sídlišti v Ostravě-Dubině vedle romské rodiny, a dlouho jsem to nevydržel, po určitě době jsem se musel odstěhovat, protože jsem se také potřeboval někdy v noci vyspat, a to se moc nedalo,“ podotkl Zaorálek k tomu, že by možná podobné zážitky přiměly špičkové evropské politiky k alespoň částečné změně stanoviska na vytváření „bezbřehé“ multikulturní společnosti.   

Všichni tři diskutéři se také snažili přiblížit návštěvníkům současnou situaci, ve které se Evropská unie nachází, a zamýšleli se nad tím, co by Česku přinesl vstup do měnové unie, tedy přijetí eura. „Do roku 2008, do vypuknutí finanční krize, kterou zapříčinily svoji neodpovědnou bankovní politikou Spojené státy, fungovala Evropská unie jako ideální manželství. Bohaté státy západní i severní Evropy sponzorovaly a půjčovaly jako pozorný partner jižním zemím gigantické sumy a ty si žily vysoko nad poměry. Když ale začala krize, bylo najednou všechno jinak. Zvláště Německo chtělo po Řecku i dalších státech odpovědné hospodaření a dluhy vracet, což nefungovalo. Chyba přitom nebyla jen v rozhazovačnosti jihu, ale také v tom, že ty vyspělé státy jim neměly stále půjčovat, když bylo jasné, že to nejsou schopni splatit. S finanční krizí jsme se stále nevyrovnali, od jejího vzniku jsou u nás, ale i jinde v Evropě, nižší mzdy i důchody. Je to také jeden z důvodů, proč zahraniční korporace vyvádějí od nás na dividendách a jiných ziscích desítky miliard euro ročně. Její dopad není úplně zcela vyřešený a neví se, co bude dál. Je totiž těžké zřizovat ve všech členských zemích jednotnou měnu, když tam všechno funguje zcela jinak – ekonomika, státní správa – a často v nich panuje i odlišný společenský duch,“ shodli se v názoru ministr Zaorálek s europoslancem Kellerem.

Posledně jmenovaný profesor sociologie a politik pak ještě k tomu upřesnil, že právě od roku 2008 se také znovu prohlubují rozdíly v životní úrovni mezi východními a jižními státy Evropy vůči vyspělému Západu. „Značného vlivu zase nabývají nadnárodní korporace, které vystupují proti svobodnému trhu; díky jejich metodám chudne střední vrstva, což je společensky velmi nebezpečné, a v minulosti potom vždy posilovala nacionalistická hnutí. Evropská unie by mohla být účinným nástrojem proti rozmachu korporací, jenže to by muselo dojít k její větší integraci, a ta je také dost problematická,“ připomněl Jan Keller složitost současného rozhodování, zda podpořit větší integraci EU se společnými ministry a třeba i armádou, či nikoli.         

Jan Keller a Lubomír Zaorálek v Ostravě. Foto: Jan Štěpán

Měli bychom zůstat v EU, ale víc podporovat domácí kapitál

Důvody současné složité situace v Evropě se snažil osvětlit za pomocí historické paralely profesor Václav Bělohradský, který řadu let působil na italských univerzitách. Ten zdůraznil, že díky velkému pocitu viny z rozpoutání II. světové války se Německo nyní tak silně zaměřilo na prosazování evropanství a na vytvoření velké Evropské unie. Francie se prý zas chce stát velmocí a být protiváhou USA. Na druhé straně však velmi podporovala vstup chudého Řecka do EU jako nástroj proti rozpínavému Berlínu. Známý filosof také tvrdil, že studená válka vlastně nebyla fakticky – myšlenkově – nikdy ukončena, jen se ve východních zemích zprivatizoval kapitál. Díky globalizaci a technokratickému pojímání světa se měl, podle něj, i zcela vytratit „duch Evropy“. 

Europoslanec Jan Keller se pak zamýšlel nad tím, zda nám přijetí eura skutečně ekonomicky pomůže a jestli nezůstaneme i nadále zemí druhé třídy stejně jako pobaltské republiky či Portugalsko, protože Západ nás má především rád jen jako levnou pracovní sílu. A pokud půjdou u nás horentně mzdy nahoru, mohou přestěhovat své výrobní pobočky do jiných, „lacinějších“ zemí. „Neměli bychom být až tolik fixováni na zahraniční automobilový průmysl, protože ty mateřské firmy mohou z různých důvodů své dceřiné společnosti přesunout jinam. Daleko výhodnější bude pro nás být v řadě průmyslových odvětví soběstační a to platí i o zemědělství. Není to ještě tak dávno, co jsme byli bramborářskou velmocí, a teď všechno dovážíme, například i česnek,“ prohlásil politik a publicista Keller, který na podobné téma vydal v minulých dnech svoji knížku.     
Zaměření na vlastní soběstačnost v řadě odvětví české ekonomiky podpořil i Lubomír Zaorálek. „Budeme se v sociální demokracii snažit upravit vhodnějším způsobem investiční pobídky pro zahraniční investory a také daleko víc podporovat domácí podnikatele. Musíme také najít cestu, jak co nejlépe pro nás fungovat v Evropské unii, a pokud bychom přijali v budoucnu euro, tak jakým způsobem se vyhnout další finanční krizi,“ zakončil debatu namířenou už k blížícím se parlamentním volbám český ministr zahraničních věcí.   

Ministr Lubomír Zaorálek s profesorem Václavem Bělohradským. Foto: Jan Štěpán
   

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jan Štěpán
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pekarová bude mít co vysvětlovat. Advokáta s sebou. Zapomenutý Jaromír Drábek je zpět

4:40 Pekarová bude mít co vysvětlovat. Advokáta s sebou. Zapomenutý Jaromír Drábek je zpět

ParlamentníListy.cz mapují řadu zakázek z oblasti IT, které státní rozpočet přišly na mnoho miliard …